Pohled na instalaci "Lull" (2009), ze série Black Smoke Rising Zobrazení instalace Profile (2002)
Berni Searle (* 7. července1964[1]Kapské Město, Jihoafrická republika) je umělkyně, která pracuje s fotografií, videem a filmem a vytváří instalace, které inscenují příběhy spojené s historií, identitou, pamětí a místem.[2] Její tvorba, která je často politicky a společensky angažovaná, také čerpá z univerzálních emocí spojených se zranitelností, ztrátou a krásou.[3]
Searle se narodila 7. července 1964 v Kapském Městě v Jižní Africe rodičům afrického a německo-anglického původu.[4] Jako smíšená rasa vyrůstající během apartheidu v Jižní Africe byla Searle kategorizována jako „barevná“, což je označení, které později odmítla a zpochybnila prostřednictvím svého umění po apartheidu.[5]
Vzdělání
Searle získala bakalářský titul ve výtvarném umění v roce 1987 a postgraduální diplom v oboru vzdělávání v roce 1988 na Michaelis School of Fine Art, Univerzita v Kapském Městě.[6]
Po promoci učila Searle dva roky umění na střední škole v Kapském Městě a poté znovu nastoupila do Michaelis a v roce 1992 se zapsala na magisterský titul v oboru sochařství. Zatímco to byl cenný čas pro shromažďování technických znalostí a upevnění afinity k trojrozměrné formě – něco, co je v jejích fotografických dílech vidět dodnes –, její hledání formy i obsahu pokračovalo. Její práce představené na magisterském stupni výtvarného umění v roce 1995 ukazují abstraktní, objemné struktury z cementu, cementového fondu, oceli, drátu, bronzu a skla, které se zdají být v rozporu s mnohem intimnějšími a lyričtějšími díly, za které je Searle uznávána dnes. Tyto práce vznikly rok po prvních demokratických volbách a měly zpochybnit euforické ideály národa a budování národa v lexikonu silně zprostředkovaném, dokonce regulovaném kontextem a instrukcemi. [6]
Pozoruhodná díla
Berni Searle využívá k zachycení své práce velké digitální fotografické tisky, nalezené materiály a média založená na čase, jako je film. Dílo autorky zahrnuje performativní narativy a samu sebe jako postavu ztělesňující historii, zemi, paměť a místo. Searle je známá tím, že ve svých dílech využívá své vlastní tělo, aby zvýraznila svou vlastní tělesnou aktivitu a vytvořila a dekonstruovala identity kolem rasy a pohlaví.[6][7] Koření je v její tvorbě častým motivem.
Cyklus Color Me
Autorčina série Color Me je dílem vytvořeným v letech 1998 až 2000, pro které se sama nechala vyfotografovat, její tělo bylo obklopeno nebo ozdobeno různým barevným kořením, aby vytvořila digitální barevné tisky v životní velikosti nebo ještě větší.[8] Barevné koření naráží na rasovou klasifikaci zavedenou v rámci apartheidu a také na pohyb koření a otroků během koloniálních režimů.[9][7] Many works in the Colour Me series also feature measuring tools, signifying the colonial, pseudoscientific gaze on black bodies.[10] Mnoho děl ze série Color Me obsahuje také měřicí nástroje, které znamenají koloniální, pseudovědecký pohled na černá těla. Její práce se zabývá historií Jižní Afriky, vědomím vlastní barvy pleti a konzumací ženského těla jako zboží; konfrontační síla téhož těla, ve kterém sídlí tolik mýtů, tužeb a nezbytností.[11]
Cyklus Discoloured
Searle svou instalací A Darker Shade of Light (1999) odpovídá Komisi pro pravdu a usmíření, která měla přinést spravedlnost obětem násilných zločinů, ke kterým došlo v Jižní Africe během éry apartheidu. Tato práce se skládá z detailních fotografií částí umělčina nahého těla – včetně snímků zátylku, zad, dlaní a chodidel –, které jsou všechny pokryty práškem hennou, aby napodobovaly vzhled modřin. Změnou vzhledu svého těla a umístěním sebe sama do způsobů, které odkazují na viktimizaci žen, Searle vytváří typy obrázků, které mnohým ve výpovědích na slyšeních TRC chyběly. Práce tedy zkoumá problematiku zviditelnění s ohledem na traumata a zneužívání žen.[12]
A Place in the Sun
Autorčina instalace A Place in the Sun (Místo na slunci, 2019) se skládá ze čtyř obrazovek, které po celý den přehrávají video z vypuštěného bazénu v sociálně rozmanité komunitě Maitland v Kapském Městě. Video nabízí pohledy do nostalgických pocitů obyvatel komunity prostřednictvím hudby a zvuků dětí hrajících si nad pustým prostorem, zatímco umělkyně a další postavy občas procházejí dovnitř a ven z rámu. Když se scéna přesune do noci, v dříve slavnostním prostředí vypukne požár, zatímco okolní zvuky komunity pokračují, nakonec je dostihnou policejní sirény. Prostřednictvím této série Searle upozorňuje na problémy s nedostatečným financováním a bydlením v komunitách, jako je Maitland, a také na politické protesty, které se v Jižní Africe v posledních letech odehrály.[13]
Daimler-Chrysler Award za jihoafrické současné umění (2000)
Cena Artes Mundi (2004)
Vybrané výstavy
Samostatné výstavy
1992: Passing Through, Canberra Gallery, Australian National University, Canberra, Austrálie
1999: Color Me, Mark Coetzee Fine Art Cabinet, Kapské Město, Jižní Afrika
2000: INOVA (Institut of the Visual Arts), University of Wisconsin, Wisconsin, Spojené státy americké[14]
2011: Interlaced, De Hallen, Belfry Tower, Bruggy; Museum voor Moderne Kunst Arnhem (MMKA), Arnhem, Nizozemsko; Frac Lorraine, Metz, Francie (s novou zakázkou)
2011: She Devil 5 Museum of Contemporary Art of Rome (MACRO), Řím, Itálie[18]
2012: The Human Condition, Bradbury Gallery, State University, Arkansas
2013: Terminál.V rámci programu LAND na různých místech po celém Kapském Městě. Pořádá GIPCA, kurátorky jsou Jean Brundrit a Svea Josephy a Adrienne van Eeden Wharton
2014: Veřejná intimita.Art and Other Ordinary Acts in South Africa, Yerba Buena Center for the Arts a Sanfranciské muzeum moderního umění, San Francisco, CA
↑LEANDER. Berni Searle [online]. 2016-08-10 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Matrix 202: Berni Searle A Matter of Time [online]. The Regents of the University of California [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑DE BEER, Este. Spicing South Africa: Exploring the Role of Food and Spices in Berni Searle's Conceptual Art. Journal of Literary Studies. 2012, s. 40–50. DOI10.1080/02564718.2012.644467. S2CID216117809.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcVan Der Watt, Liese. "Tracing Berni Searle." African Arts 37:4 (Winter 2004): 74–79.
↑ abGQOLA, Pumla Dineo. Memory, diaspora and spiced bodies in motion: Berni Searle's art. African Identities. 2005, s. 123–138. DOI10.1080/14725840500235365. S2CID144176178.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WESTERVELD, Judith. Transforming One Sensible World to Another: Dissensus in Contemporary South African Art. RMA Thesis Arts and Culture: Artistic Research. July 2013.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Visonà, Monica Blackmun. A history of art in Africa. [s.l.]: Pearson/Prentice Hall, 2008. ISBN978-0136128724. OCLC123137112Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LEWIS, Desiree. The Conceptual Art of Berni Searle. Agenda: Empowering Women for Gender Equity. 2001, s. 108–117.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LEANDER. Berni Searle. South African History Online. 2016-08-10. Dostupné online [cit. 2017-12-17].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MILLER, Kim. Trauma, Testimony, and Truth: Contemporary South African Artists Speak. African Arts. 2005, s. 40–51. DOI10.1162/afar.2005.38.3.40.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZHANG, Lifang; MUVHUTI, Barnabas Ticha. Site of Memory: Berni Searle's "A Place in the Sun" [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WILLIAMSON, Sue. Berni Searle [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STEVENSON | Berni Searle [online]. [cit. 2022-05-25]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Pictures by Women: A History of Modern Photography [online]. Museum of Modern Art [cit. 2021-11-14]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑She Devil 5 [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Yithi Laba exhibition opening [online]. 2019-02-22 [cit. 2019-11-09]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
PERRYER, Sophie. 10 Years 100 Artists: Art in a Democratic South Africa. Cape Town: Struik, 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2015. ISBN1868729877.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
