Roku 1214 byla ve věku zhruba osmnácti let provdána za ovdovělého dánského krále Valdemara II. (první manželkou byla česká princezna Dagmar, dcera Přemysla Otakara I.). Během tohoto pouze sedm let trvajícího manželství uskutečnil Valdemar své slavné tažení do Estonska.
Berengarie nebyla u dánské veřejnosti populární. Veřejnost měla tendenci srovnávat ji s její velmi oblíbenou předchůdkyní, královnou Dagmar; v lidových baladách byla sice se svými černými vlasy a tmavýma očima označována za krasavici, ale jako krutá, pyšná, hamižná a bezcitná stavěna do protikladu s mírnou a laskavou plavovlasou a modrookou Dagmar, obviňovali ji ze zvýšení daní Valdemarem II., jež šly na jeho vojenské akce. V historických pramenech však nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by opravňovaly takový tvrdý soud.
Potomci
Dánskému králi Valdemarovi II. Berengarie porodila čtyři děti – dceru a tři syny; synové postupně všichni usedli na dánský trůn.
Erik (1216–1250), od roku 1231 následník trůnu a od roku 1241 král; v roce 1250 byl popraven – sťat
Při porodu pátého dítěte Berengarie v březnu 1221 zemřela. Je pohřbena v klášterním kostele v Ringstedu vedle Valdemara II., po jeho druhém boku je pohřbena královna Dagmar (Markéta).
V roce 1855 nechal dánský král Frederik VII., jenž se velmi zajímal o historii a archeologii, otevřít Berengariinu hrobku. Kromě kostry královny zde byly nalezeny zbytky hedvábného oděvu a silný cop.
* také infantka španělská a arcivévodkyně rakouská ** také císařská princezna brazilská *** také princezna sasko-kobursko-gothajská, vévodkyně saská ◙ také princezna z Braganzy ¤ titul odebrán v roce 1920, protože manželství jejích rodičů bylo považováno za nedynastické ƒ prohlašuje se za infantku
