Beráter

Manfred von Killinger, německý vyslanec na Slovensku v letech 1940–1941, během jeho působení měli beráteři největší vliv

Beráter (z německého Berater – poradce) byl představitel nacistického Německa, který působil ve válečné Slovenské republice (SR) jako poradce ve vládě, na ministerstvu nebo v jiném ústředním úřadu státní správy, v generálním sekretariátě Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSĽS) nebo na hlavním velitelství Hlinkovy gardy (HG).

Německé úřady vysílaly berátery buď z vlastní iniciativy, nebo na žádost slovenských státních činitelů (nejaktivnější byli v tomto směru představitelé radikálního křídla HSĽS Vojtech Tuka a Alexander Mach). Postavení beráterů nebylo právně zakotveno, přesto měli na Slovensku diplomatické výsady.[1] Jejich cílem bylo zabezpečit nacifikaci režimu SR a dohlížet na to, aby slovenské zdroje co nejvíce přispívaly k německému válečnému úsilí.[2]

Na Slovensku začali první beráteři působit na základě Důvěrného protokolu o hospodářské a finanční spolupráci, který byl podepsán 23. března 1939 v Berlíně a připojen k ochranné smlouvě. Jeho obsah znal jen úzký okruh vládních představitelů. Článek II protokolu ustanovoval, že „Slovensko si vytvoří vlastní měnu a Slovenskou národní banku jako centrální emisní ústav“, přičemž Říšská banka (Deutsche Reichsbank) „vyšle do ředitelství této banky poradce, který bude spolupracovat při všech důležitých rozhodnutích“ a slovenská vláda „přibere tohoto poradce i k sestavování a plnění svého státního rozpočtu a bez jeho souhlasu neschválí žádné úvěry“.[3] Německo postavení beráterů plně prosadilo po salcburských jednáních v červenci 1940.[1]

Na Slovensku působilo asi 20 beráterů (spolu s větším počtem spolupracovníků),[2] přičemž největší vliv měli v letech 1940–1941, za působení vyslance Manfreda von Killingera. Úlohu beráterů vykonávali též členové německé vojenské a policejní mise. Mezi nejvýznamnější berátery patřili Obersturmbannführer Viktor Nageler (HG), Erich Gebert (hospodářství a finance), Obersturmbannführer Albert Smagon (sociální věci) a Hauptsturmführer Dieter Wisliceny (židovská otázka),[4] kterého v roce 1944 nahradil ještě bezohlednější Hauptsturmführer Alois Brunner.[5] Po vypuknutí Slovenského národního povstání činnost beráterů nahradila přímá moc německých okupačních sil.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beráter na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b GRONSKÝ, Ján. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa I. 1914–1945. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1027-2. S. 485. , pozn. 2.
  2. ↑ a b JABLONICKÝ, Jozef; KROPILÁK, Miroslav. Slovník Slovenského národného povstania. 2. vyd. Bratislava: Nakladateľstvo Epocha, 1970. Heslo Beráteri, s. 26. 
  3. ↑ PEKÁR, Martin. Komentované pramene k dejinám Slovenska 1939–1945. 1. vyd. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Filozofická fakulta, 2015. Dostupné online. ISBN 978-80-8152-268-0. S. 83. , dok. č. 22
  4. ↑ a b PLEVZA, Viliam. Dejiny Slovenského národného povstania 1944, 5. zväzok, Encyklopédia odboja a SNP. 1. vyd. Bratislava: Nakladateľstvo Pravda, 1984. Heslo Beráteri, s. 38–39. 
  5. ↑ Základné pojmy [online]. Dokumentačné stredisko holokaustu [cit. 2018-08-12]. Dostupné online.