Benjámin Kállay

Benjámin Kállay
ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
4. června 1882 – 13. července 1903
PředchůdceJózsef Szlávy
NástupceAgenor Gołuchowski
min. zahraničí Rak.-Uher. (pověřený)
Ve funkci:
10. října 1881 – 20. listopadu 1881
PředchůdceHeinrich Karl von Haymerle
NástupceGustav Kálnoky
poslanec Uherského parlamentu
Ve funkci:
1875 – ???
Narození22. prosince 1839
Pešť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. července 1903 (ve věku 63 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťVilma Bethlenová
RodičeIstván Kállay
Amália Blašković
DětiFrigyes Kállay
Profeseekonom, politik a literární překladatel
CommonsBéni Kállay
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benjámin Kállay, též Béni Kállay de Nagy-Kálló (22. prosince 1839 Pešť – 13. července 1903 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive uherský politik, v letech 1882–1903 ministr financí Rakouska-Uherska.

Biografie

Pocházel z uherské šlechtické rodiny. Studoval filologii a dějiny a politiku Balkánu. Cestoval po Rusku, evropském Turecku a Malé Asii. Roku 1867 se stal generálním konzulem v Bělehradu a v této funkci vydržel do roku 1875. Od roku 1875 zasedal v Uherském parlamentu jako zástupce konzervativního proudu, v otázkách zahraniční politiky byl spojencem Gyuly Andrássyho. Byl stoupencem aktivní východní politiky. Roku 1878 se stal zástupcem Rakouska-Uherska v mezinárodním výboru pro správu Východní Rumélie. Roku 1879 nastoupil na pozici šéfa odboru na ministerstvu zahraničí a z titulu této funkce byl v krátkém období října a listopadu 1881 pověřeným ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, od smrti ministra Heinricha Karla von Haymerleho do nástupu ministra Gustava Kálnokyho.[1][2]

Jeho kariéra vyvrcholila v poslední čtvrtině století. Od 4. června 1882 do své smrti 13. července 1903 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[3]). V této funkci rovněž vykonával působnost guvernéra okupované Bosny a Hercegoviny.[2] V této pozici využil své znalosti balkánské problematiky. Vydal několik knih o srbské historii. Byl mu udělen Velkokříž Královského uherského řádu sv. Štěpána.[1]

V dubnu 1873 se oženil s Vilmou Bethlenovou (1850–1940), se kterou měl několik dětí. Zemřel v červenci 1803 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově Kerepesi v rodné Budapešti. Ovdovělá Vilma se po smrti manžela usadila v obci Bercel v Novohradské župě. Zde nechala vybudovat rodinnou hrobku, kam byla po roce 1928 přesunuta těla rodiny Kállay z hřbitova Kerepesi. Hrobka utrpěla během druhé světové války značné škody. V roce 2001 byla těla exhumována a přesunuta do nové hrobky na hřbitově v Bercelu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kállay Béni na maďarské Wikipedii.

  1. ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kállay von Nagy-Kálló, Béni (1839-1903), Minister, s. 196. (německy) 
  2. ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225. 

Externí odkazy

Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie

Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)

Znak Rakouska
Rakouské císařství

Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)

Rakousko-Uhersko

Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)

První Rakouská republika
a Rakouský stát

Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)

Druhá Rakouská republika

Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)