Původně byl letoun určen pro soutěž o cenu 25 000 $ za let Seatle – Tokio bez mezipřistání.[1]
První verze používala dva hvězdicové motory Pratt & Whitney R-1340 Wasp 425 KS na přídi letounu. Jeden motor poháněl dvoulistou tažnou vrtuli vpředu, druhý motor poháněl pomocí hřídele, která procházela celým trupem, tlačnou třílistou vrtuli vzadu.[2] Pilotem byl Shirley J. Short, zkušený poštovní letec a držitel Harmon Trophy z roku 1926. Předlokládalo se, že letoun dokáže za 100 hodin nepřetržitého letu uletět až 15 000 km. Letoun měl nádrže pro 2200 galonů (jiný údaj uvádí 8 550 litrů) paliva.
V roce 1930 byl letoun přestavěn pro list Chicago Daily News a pojmenován The Blue Streak (Modrý pruh). Byl vybaven novými motory Curtiss Conqueror 600 KS a kovovými třílistými vrtulemi. Dále byly přidány dvě svislé ocasní plochy.
Zánik
Letoun byl zničen při havárii dne 26. května 1931, když během letu praskla vlivevm vibrací hnací hřídel tlačné vrtule. Celá posádka – pilot Shirley J. Short, druhý pilot Richard K. Peck, radista Louis Rice a mechanik Robert W. Gormley – zahynula.
(anglicky)Bellanca TES fotografie z digitalizovaného archivu San Diego Air & Space Museum zveřejněné na serveru Flickr. Fotografie zobrazují letadlo po přestavbě v roce 1930 s motory Curtiss a dále vrak letadla po havárii.