Přírodní památkaBažantnice v Satalicích je rozsáhlé zalesněné území těsně sousedící se zástavbou Satalic. Za její severovýchodní hranicí se rozkládá přírodní rezervaceVinořský park,[3] se kterou je spojená naučnou stezkou Vinořský park – Satalická bažantnice.[4] Tato lokalita byla osídlena už od neolitu a současný lesní porost byl vysazen na orné půdě až v 18. století. V současné době přírodní památka představuje lužní les suššího typu.
Území je chráněno od 23. dubna 1951, a je nejstarším chráněným územím nacházejícím se na území hlavního města Praha.[5] Tato lokalita je poměrně zajímavá z entomologického a ornitologického hlediska, protože na tomto území je větší podíl odumřelého dřeva, které je dobrým stanovištěm pro hmyz a ptactvo. Kvůli tomu, že porost byl vysazen uměle a nachází se v těsné blízkosti intenzivně obhospodařovaných polí, není tato lokalita atraktivní z botanického hlediska. Ochranné opatření se provádí tak, aby tento porost byl využitelný pro rekreační účely. Na území přírodní památky se nachází několik památných stromů.
Lokalita
PP Bažantnice v Satalicích se nachází v katastrálním území obce Satalice, na severním okraji Prahy. Území má výměru 15,89 ha a leží a leží v nadmořské výšce 265 až 275 metrů nad mořem. Přírodní památka je z jižní strany vymezena ulicemi Za Kapličkou a K Radonicům, ze západní strany je ohraničena ulicí Vinořská. Na severovýchodní straně chráněné území hraničí s lesním porostem podobného druhového složení, který nepatří do přírodní památky. Severní a severozápadní část přírodní památky hraničí s hospodářským polem, které je v severní části rozděleno alejí vedoucí do Vinořského parku.
Chráněné území je součástí rovinatého terénu Pražské plošiny. Bažantnice v Satalicích leží v pramenné oblasti přítoku Vinořského potoka, ale v současné době chráněným územím neprochází žádný vodní tok a území je trvale bez záplav. Okolní krajina je významně ovlivněna člověkem, a je složena z intenzivně využívaných zemědělských ploch a obecních pozemků. Od výstavby je přírodní památka ohraničena zdí, křovinným lemem a živým plotem, od hospodářské krajiny je oddělena keřovou clonou a plotem.[6]
Historie
Území Satalic patří k oblasti, která byla osídlena již od neolitu. A člověk tuto krajinu od pradávna významně ovlivnil. Lesní porosty v tomto území byly velmi časně přeměněny v úrodnou ornou půdu.[7]
Protože přírodní památka se nachází v pramenné oblasti Vinořského potoka, v minulosti byl terén mnohem vlhčí. Patrně se vodní režim krajiny změnil kvůli svedení pramenišť do kanalizace. Pamětníci tvrdí, že ještě v první polovině 20. století se tam po srážkách místy držela voda. V lese se zachovaly zbytky vodních příkopů s mostky, které pravděpodobně patřily do selské drenáže.[6]
Bažantnice vznikla v letech 1750–1786, kdy byl majitelem vinořského panství hrabě Prokop Černín. Protože tehdy na tomto území pravděpodobně převažovaly jenom polní kultury, jednalo se o zalesnění nelesních pozemků. Již první vojenské mapování zaznamenalo na periferii Satalic lesní plochu, podobnou dnešnímu chráněnému území. Bažantnice byla vybudována ve francouzském stylu.[7]
V první polovině dvacátého století byl lesní porost poměrně řídce zakmeněn, převážnou většinou stromů byly staré duby. Na území Bažantnic byla louka určena pro sezónní zábavní podniky. Už v té době byl starý lesní porost dobrým stanovištěm pro ptactvo. V roce 1945 tuto lokalitu zasáhlo bombardování, které poškodilo část porostu. V roce 1951 byla Bažantnice v Satalicích vyhlášena za státní přírodní rezervaci podle původního vyhlášení „k ochraně porostu, ptactva a drobného živočišstva“. V druhé polovině dvacátého století se několikrát provádělo obnovení porostů pomocí nahodilé těžby a těžby, která si vyžádá přirozenou obnovu. Také se v této lokalitě prováděla umělá obnova stromy původními pro tuto lokalitu. Nemalý důraz byl kladen na ponechání podílu suchých a odumřelých stromů pro hnízdění ptáků a jako útočiště pro hmyz. Hlavním cílem těchto úprav bylo vytvoření lesního porostu parkovitého charakteru, využitelného pro rekreační účely. [6]
Přírodní poměry
Geologie, pedologie a klima
Toto území je tvořeno hlubokými sprašovými půdami typu hnědozemí a zhnědlých černozemí. Pod půdním pokryvem jsou horniny svrchní křídy, zejména cenomanské pískovce.
Protože se přírodní památka nachází na území hlavního města Prahy, má skoro stejné podnebí jako okolní město. Přírodní památka se nachází v mírně teplé, mírně suché podoblasti. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8,4 °C. Průměrné roční srážky dosahují hodnoty 528 mm. Teplotní i srážkové maximum je v červenci – průměrná teplota je v tomto měsíci 18 °C a měsíční množství srážek je 75 mm. [6]
Flora
Vegetace přírodní památky Bažantnice v Satalicích je významně ovlivněna splachy živin z okolních polí, a to se projevuje synantropizací a zvětšeným podílem nitrofilních druhů. Tato lokalita je tvořena sprašovými půdami typu hnědozemí a zhnědlých černozemí. Také flora je ovlivněná větší vlhkostí půdy.
Díky velkému množství rozkládající se dřevní hmoty, je tato lokalita bohatá dřevní mykoflórou, například outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus) a outkovka francouzská (Trametes gallica), a také vzácná lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi).[6]
Fauna
Odumřelé stromy jsou stanovišti pro mnoho druhů hmyzu a ptáků
Na území přírodní památky se vyskytují brouci pralesního charakteru, kteří pro svůj život potřebují staré stromy, například kovařík Ludius ferrugineus, někteří nosatcovití, velké množství vzácných střevlíkovitých a jiných brouků. Z entomologického hlediska je tato lokalita srovnatelná s pralesními rezervacemi typu Boubína. Na území přírodní památky se vyskytuje 10 druhů zákonem chráněných brouků a 20 druhů brouků uvedených v Červeném seznamu České republiky.[9] Dále se v tomto území vyskytují druhy mravenců vázané na staré stromy a na vlhké biotopy (např. Quedius brevicollis, Q. maurus). Na území Satalických bažantnic bylo zadokumentováno 248 druhů motýlů včetně několika vzácných.
Hlavním předmětem ochrany je zachování lužního lesa, se všemi jeho charakteristikami – hlavně s velkým množstvím odumírajících stromů a mrtvého dřeva jako biotopů hmyzu a ptactva. Za účelem udržování biodiverzity hmyzu a menších savců na území přírodní památky bylo vybudováno broukoviště.[9]
Zemědělsky využívané pole v ochranném pásmu PP Bažantnice v Satalicích
Podle planu péče je třeba se zaměřit na sanace nebezpečných starých stromů podél cest. Provádět zmlazení dubu, buku a vysazovat habry. Také je nutné udržovat podmínky pro přirozenou obnovu jasanu a vytvářet strukturně heterogenní porost různého stáří. Pro zvýšení heterogenity porostu byly v roce 2007 prováděny pásové těžební zásahy, které se projevily zvýšením jak rostlinné, tak i ornitologické biodiverzity. Důležitou součástí ochrany je také podpora výškové rozmanitosti stanovišť pro ptactvo zachováním složité patrovitosti dřevin a udržováním ptačích budek v dobrém stavu.
Přírodní památka je součástí rekreačního zázemí a v současné době toto využití krajiny nemá zásadní negativní vliv. Ale je třeba zachovat současnou síť cest uvnitř bažantnice a tím vyloučit zbytečné rušení ptactva a zajistit uchování stejné plochy lesních pozemků.
Negativním rysem z ochranářského hlediska je to, že součástí ochranného pásma jsou zemědělské pozemky, které mohou významně obohacovat půdu o živiny, a tím zvyšovat míru eutrofizace lesa. Také tuto lokalitu ovlivňuje intenzivně obhospodařovaná okolní krajina. Kromě toho značné procento dubů je napadeno tracheomykózou, což může být způsobeno imisemi z města.[6]
Turismus
Naučná stezka
Alej mezi Vinořským parkem a Satalickou bažantnicí
V Satalické bažantnici končí naučná stezka Vinořský park – Satalická bažantnice, která obsahuje celkem 9 zastávek vybavených informačními tabulemi a „environmentálními atrakcemi“.[10] Tato stezka začíná na zastávce MHD Vinořský hřbitov, prochází Vinořským parkem, pokračuje v aleji, která spojuje Vinořský park a Satalickou bažantnici, předposlední zastávka se nachází na území Satalické bažantnice a poslední zastávka je u východu ze Satalické Bažantnice. V nevelké vzdálenosti od východu je autobusová zastávka Satalická obora. Trasa většinou vede souběžně se žlutou turistickou značkou6107 až na výjimku jedné slepé odbočky po červené značce 0003. Délka této naučné stezky je cca 3,5 km. Naučná stezka byla slavnostně otevřena 7. listopadu 2008.[4][10]
Památné stromy
Dub letní, největší památný strom
Na centrálním palouku rostou tři duby letní, které jsou vyhlášeny za památné. Největším stromem je dub, který je samostatně vyhlášen za památný, je to mohutný čtyřkmen s obvodem kmene 675 cm a odhadovaným věkem kolem 230 let[11]. Ostatní dva duby jsou vyhlášeny za skupinu památných stromů, jejich obvody jsou značně menší (495 cm, 325 cm), a předpokládaný věk je 200 let.[12]
Kromě toho vedle jednoho z východů rostou čtyři lípy, zdobící kapli sv. Anny, které jsou rovněž nejstaršími a nejmohutnějšími lipami v hlavním městě. Jejich odhadované stáří je 215 let, a obvody kmene jsou v rozmezí 300–560 cm.[13]
