PROFILPELAJAR.COM

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie; v Praze na Strahově
	Pohled ze dvora
Místo
Stát	Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Hradčany
Souřadnice	50°5′11,33″ s. š., 14°23′21,37″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická církev
Zasvěcení	Nanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Stavební sloh	baroko na románském základě
Typ stavby	trojlodní bazilika
Výstavba	1140
Specifikace
Délka	63 m
Šířka	10 m
Umístění oltáře	východ
Další informace
Adresa	Strahovské nádvoří, Praha 1-Hradčany
Ulice	Strahovské nádvoří
Oficiální web	Oficiální web
Kód památky	11720/1-904 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Strahovský klášter)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Praze-Strahově je klášterní kostel při strahovském klášteře řádu premonstrátů kanovníků. Barokní bazilika se nachází na nádvoří Strahovského kláštera v Praze 1-Hradčanech. Původně románsko-gotický kanovnický kostel na Strahově byl založen roku 1140^[1] členy řádu. Působili zde slavní varhaníci Jan Křtitel Kuchař a Robert Führer. V roce 1787 si na zdejších varhanách zaimprovizoval Wolfgang Amadeus Mozart.^[2] Původní varhany byly po roce 1900 vyměněny.^[2]

Popis

Architektura

Stavební základy románské trojlodní baziliky s příčnou lodí byly zjištěny stavebně historickým průzkumem Dobroslava Líbala z let 1940–1954^[3]. Z původní stavby se pod mladšími omítkami dochovaly tři apsidy trojlodí, celá západní zeď příčné lodi a polovina zdi severní, také části vnějších obvodových zdí, všechny z opukového kvádříkového zdiva. Mezilodní arkády a zdi hlavní lodi byly strženy a nahrazeny po požáru gotickou stavbou z let 1258-1263 se zbytky gotických kleneb, jež byly dochovány až do prvních úprav z let 1601-1605. Tehdy architekt Giovanni Battista Bossi de Campione strhl dvě románské věže v západním průčelí a nahradil je novými věžemi nad příčnou lodí.

V letech 1630-1631 byl kostel prodloužen k západu a roku 1658 byla připojena kaple Panny Marie Pasovské.^[4].

Další barokizace následovala před rokem 1727, kdy kostel získal nové západní průčelí s volutovým štítem a sochami Panny Marie a andělů. Poslední barokní úpravu provedl v letech 1742-1751 architekt Anselmo Lurago, kdy byla zbarokována také gotická kaple sv. Voršily a věžím přistavěno horní patro s báněmi^[5]. Pro siluetu kostela jsou charakteristické tyto dvě vysoké štíhlé věže s báněmi, které jsou dominantou Strahovského nádvoří i panoramatu celého kláštera.^[2] ^[6]

Kostel je dlouhý 63 metrů a široký 10 metrů.

Exteriér

Na západním průčelí jsou sochy od Jana Antonína Quittainaera z roku 1746. Zleva:

sv. Augustin, jehož řeholí se premonstráti řídí
sv. Adrián
sv. Jakub Větší
- Gorkumští mučedníci - dva řádoví svatí, kteří byli ve skupině 19 kněží a řeholníků z nizozemského města Gorkum (dnešní Gorinchem), které 9. července 1572 kalvinisté oběsili pro jejich věrnost katolické víře v Brielle.
sv. Norbert - zakladatel řádu

Nahoře na štítě je socha Beránka božího, kolem něhož je latinský nápis: Vidi supra montem Sion agnum (česky: Viděl jsem beránka nad horou Sion - horou je míněn Strahov).

Interiér

V závěru chóru stojí mramorový hlavní oltář s reliéfem Nanebevzetí Panny Marie (nejde o klasický obraz) a se sochami sv. Augustina, sv. Norberta a Heřmana Josefa. Na jižní straně chóru (u opatského sedes) je symbolický náhrobek krále Vladislava II., který byl v kostele pohřben, ale přesné místo jeho hrobu není známo. Na protější, severní straně je náhrobek strahovského opata a pozdějšího pražského arcibiskupa Jana Lohelia. Chórové lavice jsou raně barokní, s řezbami z doby opata Kašpara Questenberka. Pod chórem je hrobka opatů a hrobka řeholníků. Chór je od lodi oddělen mramorovou přepážkou s kovaným barokním nástavcem ve tvaru mřížky (tzv. lektorium).

V lodi při pilířích mezilodních arkád stojí 10 barokních bočních oltářů, jejichž sochy řezal Jan Antonín Quittainer a obrazy malovali Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška a František Xaver Palko:

Narození Páně
Božského Srdce Páně
sv. Jana Nepomuckého
sv. Máří Magdaleny
Obrácení sv. Pavla
sv. Martina
sv. Anny
sv. Augustina
Českých patronů
Navštívení Panny Marie

Nad oltáři na stěnách hlavní lodi bylo do vpadlých polí vsazeno 10 obrazů cyklu Život sv. Norberta, namalovaného pro tento kostel v letech 1626-1630 v dílně malíře Jana Jiřího Heringa k přenesení světcova těla z Magdeburku, které zorganizoval opat Questenberg roku 1627. Proto na obrazech vystupují jak historické postavy z Norbertova života, tak soudobé osobnosti. Obrazy byl poničeny při obléhání Prahy v roce 1743, a po té část sňata a odvezena do premonstrátského kláštera v Milevsku. Zpět byly vráceny teprve roku 2010. Každá olejomalba na plátně má rozměry 5 × 2,4 metru a v letech 2016–2018 byla sňata, restaurována a dočasně vystavena v ambitech strahovského kláštera.

Pod jižní lodí u sakristie je prázdná hrobka. Z této lodě je přístupná boční kaple Panny Marie Pasovské. V této kapli je barokní oltář. Pod kaplí je hrobka polního maršála Pappenheima a vedle ní prázdná hrobka, v níž si přál být pohřben Albrecht z Valdštejna.

Ze severní boční lodě je přístupná kaple sv. Norberta. Tuto boční loď uzavírá malá, zhruba čtvercová kaple, zasvěcená Utrpení Páně. Nachází se v ní oltář se sochou bičovaného Krista.

V severní boční kapli sv. Norberta je čelně umístěn oltář sv. Norberta se sarkofágem obsahujícím ostatky tohoto světce, přenesené z Magdeburku. Současná podoba tumby je pasířskou prací V. Herla podle návrhu Josefa Berglera z roku 1811, nahradila původně raně barokní stříbrný oltář s baldachýnem. Celková úprava oltáře pochází z roku 1873.^[5] Druhý oltář je zasvěcen Jedenácti družkám sv. Voršily, obsahuje ostatky těchto mučednic, věnované klášteru kolínským arcibiskupem Konrádem v roce 1256). Pod kaplí je hrobka měšťanů z Pohořelce.

Historie

Kostel byl vybudován jako součást kláštera premonstrátů, založeného z iniciativy olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka ve 12. století. Z románské éry kostela a kláštera se dochoval půdorys kostela a některé architektonické prvky v kvadratuře.

Kostel byl následně několikrát přestavován. Na přelomu 16. a 17. století však byl již v poměrně žalostném stavu. V pořádku byla pouze kaple sv. Voršily, kde konala bohoslužby malá premonstrátská komunita. Současná barokní podoba je výsledkem barokní přestavby z doby opata Kašpara Questenberka. Opat Questenberk v roce 1627 přenesl do Prahy z Magdeburgu ostatky zakladatele řádu – sv. Norberta, a v souvislosti s tím bylo zasvěcení kaple změněno na sv. Norberta.

V roce 1742 byl kostel poničen bombardováním, následně byl rekonstruován podle plánů Anselma Luraga. V této architektonické podobě se zachoval v podstatě dodnes. Kostel byl vymalován J. W. Neunhertzem a strahovským premonstrátem Siardem Noseckým. V roce 1774 postavil v kostele varhany další strahovský premonstrát, Jan Lohel Oehlschlägel.

V 90. letech 20. století byl v kostele instalován nový oltář čelem k lidu, ulitý z bronzu dle návrhu Egina Weinerta z Kolína nad Rýnem.

Odkazy

Reference

↑ Pražské kostely - popis objektů [online]. [cit. 2008-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-06-2008.
↑ ^a ^b ^c Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Strahově [online]. turistik.cz [cit. 2008-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-09-2008.
↑ Dobroslav LÍBAL, Románský klášter na Strahově, in: Umění I, 1953, s. 181-190; Alois KUBÍČEK-Dobroslav LÍBAL, Strahov. Orbis Praha 1955
↑ Anežka MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura v Čechách. Academia Praha 1971, s. 241-245
↑ ^a ^b Emanuel POCHE, Prahou krok za krokem. Panorama Praha 1987, s. 289-291
↑ Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Strahově [online]. Magistrát hl. m. Prahy [cit. 2008-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-08-2013.