Jsou to byliny s hranatými nebo poléhavými lodyhami, občas chlupatými, dosahují u některých druhů výšky až 50 cm. Jsou dvouleté nebo trvalky, jen výjimečně jednoleté. Přízemní listová růžice mívá řapíkatélisty lichozpeřené s lalokovými lístky nebo peřenosečné lyrovité, jen zřídka bývají nedělené. Listy vyrůstající z lodyh bývají s řapíkem nebo přisedlé, ouškaté, celé, zubaté, lichozpeřené, peřenoklané nebo peřenosečné. Horní lodyžní listy bývají podlouhlé, mnohdy zvlněné, laločné nebo jsou zubaté.
Plody jsou pukající šešule s chlopněmi, většinou jsou narostlé na vztyčených stoncích. Drobná, někdy okřídlená semena jsou sestavena v jedné nebo dvou řadách. Barborka se rozmnožuje semeny nebo kořenovýmioddenky. Vyhovuje ji nejlépe výživná, kyprá, provlhlá půda, objevuje se na loukách i oraných polích, stejně tak na skládkách, v blízkosti cest nebo ruderálních stanovištích.[2][3]
Poměrně štiplavé listy barborky se leckde používají jako ochucovadlo do zeleninových salátů, případně jako pomocný prostředek pro hojení otevřených ran.[4]
Taxonomie
Rod barborka má asi 20 druhů,[5] v České republice se vyskytují dva až tři:
Podle[7] jsou druhy jen 2, neboť barborka obloučnatá je považována za poddruh barborky obecné.
Ohrožení
Pro nepříznivý vliv regulací vodních toků na přirozené biotopy klesl v poslední době počet již tak roztroušených lokalit, kde lze barborku přitisklou nalézt. Proto je barborka přitisklá i barborka obloučnatá v „Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR“ zařazena do kategorie C4 – mezi vzácnější taxony vyžadující další pozornost.[7][8]
