Barbora Blahutová se narodila roku 1941 v mlýně Krkavec v Mezimostí (nyní součást Veselí nad Lužnicí) a od roku 1945 žila s rodiči v Litoměřicích, kde v letech 1955–1959 absolvovala Střední pedagogickou školu se zaměřením na výtvarnou výchovu. V té době docházela do ateliéru Stanislava Hanzíka, kde se učila modelovat portrét.[1] Do roku 1961 pracovala jako učitelka na venkovských školách v okolí Českých Budějovic. Roku 1961 se s rodiči přestěhovala do Prahy a docházela na večerní kursy sochařství. V letech 1963–1969 studovala sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Karla Hladíka. V letech 1967–1968 pobývala na studijnímu pobytu na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně ve škole prof. Marino Marini, jehož asistentem byl Alik Cavaliere.[2] Studia AVU dokončila diplomovou prací roku 1969 v ateliéru Jiřího Bradáčka, ale po srpnové okupaci už nedostala povolení pokračovat ve studiu v Itálii.[3]
Roku 1970 se seznámila se svým životním partnerem, sochařem Františkem Svátkem a oba spolu roku 1974 emigrovali do Německa, kde získali azyl. V následujícím roce získali roční stipendium ke studiu na „Istituto Superiore per la Conservazione ed il Restauro“ v Římě. Po jeho dokončení pracovali jako restaurátoři v římském Národním Muzeu. V letech 1975–1984 žila Blahutová a Svátek v Düsseldorfu. Roku 1977 se jim narodila dcera Francesca, roku 1979 dcera Alessandra, které později obě vystudovaly výtvarné obory.[4] Roku 1983 získali německé občanství.
Roku 1984 krátce pobývali v Rupperswil ve Švýcarsku a poté žili v letech 1984–1999 v Merate poblíž Milana. Od 90. let se vraceli do Čech a roku 1996 si koupili v Jižních Čechách ve Vlastiboři[5] hospodářskou usedlost, kterou přestavěli na ateliér. Od roku 2000 se natrvalo usadili v Čechách.[2]
Blahutovou silně ovlivnil pobyt v ateliéru Marina Mariniho a jeho důraz na potlačení detailů a abstrahování tvarů. Sochařské dílo začala vnímat jako svobodnou transkripci zvoleného tématu do syntetického tvaru, za použití co nejjednodušších prostředků a běžných materiálů.[7] Jeji tvorba má silný ekologický podtext a obsahuje kritiku současného konzumerismu. Proto při výběru materiálu pro díla záměrně volí přírodní či použité objekty.[8] Za svého pobytu v Itálii vytvořila soubor sádrových soch s motivy lahví, vajíček, polštářů a figur a asambláže s tématem krajin a moře z kamínků.[9] Jedním z klíčových děl z tohoto období je reliéfní diptych Figura-negativ/pozitiv (1967) vyřezaný z překližky. Ve stejné době vytvořila sérii reliéfních objektů z papírových obalů na vajíčka a sádrových odlitků vajíček.[10]
Atmosféra italských měst ji inspirovala k sérii kompozic, kde uvnitř vymezeného pravoúhlého prostoru zastupujícího okno umístila předměty kontrastující svým nepravidelným (Polštáře, 1973) nebo oblým tvarem (Lahvičky, 1969).[11] Asambláže z konce 80. let, sestavené z kuchyňského náčiní a pojmenované Ženská traumata, reflektují vnitřní dilema sochařky a matky.[12] Později tvořila také minimalistické asambláže z nalezených přírodnin, kterými potvrzuje svůj hluboký vztah k přírodě (Hnízdo, 2009, Vzdušné víry, 2016).[13]
Její monochromatická bílá díla ze sádry navozují pocit jemnosti a zranitelnosti a využívají schopnost materiálu vytvořit dokonale hladký povrch i jemné okraje. Při práci s kameny naopak využívá kolorování ke zvýraznění původní barevnosti nebo struktury a původní tvar dotváří modelací nebo reliéfními zásahy. Do sochařských děl integruje i nalezené předměty (mince, kovové figurky, ptačí hnízdo) a uplatňuje jejich symbolický obsah.
Ve své pozdější tvorbě se Blahutová věnovala také technice koláže a asambláže, ve které kromě papíru využívá lepenku, dřevo, tkaninu nebo vysušené listy.[14] Používáním obyčejných materiálů a zjednodušením výtvarného projevu navazuje Blahutová na myšlenkový odkaz italského výtvarného hnutí Arte povera z konce 60. let. Tvoří přitom většinou nevelká komorní díla, ve kterých je křehkost a ženská citlivost provázená zvláštní poetičností a jemným smyslem pro humor.[15]
Realizace
Kamenná plastika Víly v tůňce, Praha-Lysolaje, 2017
2004 Barbora Blahutová, Jaroslava Pešicová, František Svátek: Obrazy, grafika, plastiky, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou
2007 František Svátek: Kinetické vodní skulptury, Barbora Blahutová: Koláže, Galerie města Plzně
2007 Barbora Blahutová, František Svátek: Kolážové a vodní objekty, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
2009 Barbora Blahutová, František Svátek, Francesca Svatek, Alessandra Svatek: Plastika, obrazy, grafika, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2010 Barbora Blahutová, Objekty a koláže, Galerie Millennium, Praha[17]
2018 František Svátek: Hydrokinetické skulptury, Barbora Blahutová: Koláže, plastiky, Prácheňské muzeum v Písku[18]
2021 Barbora Blahutová, František Svátek: Proměnlivá rovnováha, Husitské muzeum v Táboře
2021 Barbora Blahutová – Co zbylo, Galerie Millennium, Praha
2022 Barbora Blahutová: Dům a socha / House and sculpture, host / guest František Svátek, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
Kolektivní
1969 2. pražský salón obrazů, soch a grafik, Dům U Hybernů, Praha
1970 Výstava mladých ´70, Mánes, Praha
1992 Arte contemporanea ceca e slovacca 1950–1992, Palazzo del Broletto, Novara
2003 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2003, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou
2005 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2005, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou
2006 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2006, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou
2007 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2007, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2008 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2008, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2009 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2009, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2010 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2010, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2010 Bláznivý barevný svět, Galerie Millennium, Praha
2011 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2011, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2012 Nad povrchem, Akademie věd České republiky, Praha
2012 Sdružení pražských malířů a hosté, Zámecká galerie, Kladno
2012 Euroart 2012 Sdružení sochařů, Čech, Moravy a Slezska, Zámek Klášterec nad Ohří
2013 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2013, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2013 Salon 2013 věnovaný sochaři Josefu Vajcemu, Staroměstská radnice, Praha
2013 Tušení rovnováhy, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
2014 Sdružení pražských malířů a Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska, Galerie Deset (Galerie 10), Praha
2014 Art Safari 27, Bubec o.p.s. (Sochařské studio Bubec), Praha
2014 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2014, XX.jubilejní ročník, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2015 Soutěž tří portrétů: Václav Havel, Antonín Holý, Jan Kaplický, Akademie věd České republiky, Praha, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Městské muzeum a galerie, Hořice
2015 Mysterium, Sbor českých bratří, Mladá Boleslav
2016 Spolek pražských výtvarných umělců, Spolek sochařů české republiky, Galerie Chodovská tvrz, Praha
2017 X a X let pod sluncem, Městská galerie, Týn nad Vltavou
2017 Intersalon – Continuatio Quadrati, 21. ročník Mezinárodní přehlídky současného výtvarného umění, Galerie Mariánská, České Budějovice
2018 Intersalon AJV 2018: 22. ročník mezinárodní přehlídky současného výtvarného umění, Galerie Mariánská, České Budějovice
2019 Sochaři v Poděbradech, Galerie Ludvíka Kuby, Poděbrady
2020 Česká a slovenská grafika 20. a 21. století, Galerie Millennium, Praha
.jpg)
_01.jpg)
