Někdy před rokem 166 stanul v čele jedenácti germánských kmenů z Podunají a vedl mírové rozhovory s římským legátem v PanoniiMarcem Iallio Bassem.[2] Mezi hlavními představiteli při jednáni byli i ostatní vůdci germánských kmenů Kvádů, Hermundurů či Naristů. I když při jednání bylo dosaženo mírové dohody,[1] brzy po jednání byla dohoda porušena,[3] protože Germáni se Sarmaty v roce 166[2] na řece Dunaj překročili Limes Romanus a napadli Římské imperium. Následně v letech 167–170 Ballomar spolu s Kvády porazil v bitvě u Carnunta římskou legii vedenou Marcem Aureliem, když se pokoušela o protiofenzívu. V bitvě padlo 20 000 Římanů.[4][5] Germáni po vítězné bitvě pod vedením Ballomara vyrazili od Carnunta na jih. Po zdolání Alp vydrancovali město Opitergium (dnešní Oderzo). Jejich nápor vyvrcholil obležením Aquileie. Poprvé od porážky Teutonů a Kimbrů ve 2. stol. př. l. vstoupila na území Apeninského poloostrova nepřátelská síla, což otřáslo sebedůvěrou obyvatel římského impéria. Ostatní germánské kmeny po dobytí Carnunta vyplenily ostatní sídla v provincii Noricum. V roce 172 podnikli Římané pod vedením Marca Aurelia znovu výpravu na sever od Dunaje na území Germánie, kde Markomany drtivě porazili a podrobili. V dalších dvou letech si podrobili Kvády.
Ballomara snad znázorňuje epizoda XXV na sloupu Marca Aurelia, který stojí na náměstí Piazza Colonna v Římě, datování epizody se pohybuje okolo roku 172 našeho letopočtu. Sloup znázorňuje markomanské války s římským impériem.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ballomar na anglické Wikipedii.
