PROFILPELAJAR.COM

Babočka paví oko
	Babočka paví oko
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Podtřída	křídlatí (Pterygota);
Řád	motýli (Lepidoptera);
Podřád	Glossata;
Čeleď	babočkovití (Nymphalidae);
Podčeleď	babočky (Nymphalinae);
Rod	babočka (Inachis);
Binomické jméno
	Inachis io; (Linnaeus, 1758)
Synonyma
	Papilio io Linnaeus, 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Babočka paví oko (Inachis io (Linnaeus, 1758)) je druh denního motýla z rodu baboček, patřících do čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Svoje druhové jméno dostal podle výrazně zbarvených skvrn, které se nacházejí na jeho křídlech. V současnosti není babočka paví oko na území Česka řazena mezi ohrožené druhy a je po celém území státu hojně rozšířena.^[1] Řadí se mezi nejznámější a nejhojnější motýly na území státu.^[2]

Taxonomie

Druh se popisuje odborně jako Inachis io, ale existuje i alternativní pojmenování Nymphalis io či Papilio io (dle Linnaeus, 1758).^[3]

Popis

Vajíčko

Samička babočky paví oko klade shluky vajíček na spodní stranu živných rostlin^[1] (např. kopřivy dvoudomé či chmelu otáčivého). Samička klade shluk vajíček na jedinou rostlinu, na které pak po vylíhnutí housenky vytváří své „hnízdo“ ze spředených listů rostlin.^[4]

Housenka

Po vylíhnutí z vajíček žijí housenky babočky společně a na jedné rostlině se tak často vyskytuje až několik desítek jedinců.^[2] Housenka je černá hustě posetá bílými skvrnami s černými trny. Panožky mají červené a hlava je černě lesklá.^[4] Housenka se během vývoje téměř nemění.^[4] z kopřivy získává dostatek potravy a opouští ji až v době dospělosti (tj. jako imago). Prochází dokonalou přeměnou.

Potrava

Housenky se živí převážně kopřivou dvoudomou (Urtica dioica) a chmelem otáčivým (Humulus lupulus).^[1] Ve vzácných případech byla housenka pozorována na ostružiníku.^[4]

Kukla

Housenky před zakuklením vyhledávají potenciální úkryt (pod kamenem, ve štěrbinách zdí), kde se následně kuklí jednotlivě do různě barevných kukel, což je dáno neuroendokrinními faktory. Stádium kukly je krátké.^[1] V jiných případech se housenky zakuklí přímo na živné rostlině.^[4] Kukly jsou většinou pak zavěšené a dle závislosti na úkrytu se mění i barva kukly. Pokud se housenka zakuklí na rostlině, mívá kukla barvu žlutozelenou s červenohnědými proužky a lesklými skvrnami. V případě, že došlo k zakuklení v štěrbině či pod kamenem, je kukla hnědošedá se zlatými skvrnami na hřbetě.^[4]

Video zachycuje vykuklení motýla z kukly

Dospělec

Dospělec má přední a zadní křídla hnědé až hnědočervené barvy , na kterých se nachází výrazné modravé skvrny v rozích křídel,^[4] které způsobují nezaměnitelnost tohoto druhu. Velikost předního křídla se udává mezi 32 až 40 mm^[1] (jiný zdroj uvádí 27 až 35 mm^[4]), rozpětí předních křídel se pak udává mezi 60 až 64 mm.^[2] Lem křídel je černohnědý, u předního páru křídel je členitý s černou kresbou.^[4] Naproti tomu vnější okraje křídel jsou mírně zubaté.^[4]

Zimu přezimovává dospělec.^[1]

Babočka paví oko
△ Babočka paví oko

Potrava

Motýla je možné spatřit na květech, zralém ovoci i vytékající míze, často i na bodlácích a kopřivách.^[zdroj⁠?!] Samičky preferují nektar, který obsahuje aminokyseliny.^[1]

Výskyt

Vyskytuje se téměř po celý rok (je jedním z prvních jarních motýlů) v polohách od nížin až do hor v palearktických oblastech,^[1] tedy téměř v celé Evropě (vyjma Kréty a nejsevernějších oblastí Evropy do 60° s.š.^[4]),^[2] Turecku, v mírných oblastech Asie až po Japonsko. Pozorování naznačují, že se počátkem 21. století babočka paví oko rozšiřuje v oblasti Velké Británie do severnějších oblastí, než které dříve obývala.^[1] V těchto oblastech obývá v podstatě většinu území od lesů, luk, zahrad, parcích i zastavěných oblastech.^[1]

Jeho téměř celoroční výskyt na území Česka je dán tím, že je babočka paví oko dvougenerační.^[2] Jedna generace se objevuje na jaře a druhá na podzim s tím, že se obě populace v letních měsících překrývají.^[1] Jarní generace se vyskytuje od března do pozdního léta.^[2] Kdežto přezimující generace často létá ještě od března do května.^[4] Na území státu se jedná o relativně hojný druh vlivem rozšířenosti kopřivy, která slouží za hlavní potravu housenek.^[4]

Zimu přečkává na chráněných místech (dutiny stromů atd.),^[2] a díky existenci člověka vyhledává i nevytápěné prostory lidských příbytků jako jsou půdy či sklepy.^[4]

Chování

Babočka paví oko je solitérně žijící druh, který má otevřené populace. Jedinci druhu jsou schopni dálkové migrace.^[1] Během léta samci převážně v odpoledních hodinách hájí svá teritoria, což ale neplatí v podzimním období, kdy většinu času stráví příjmem potravy, vystavování se slunečním paprskům, migrací a vyhledáváním potenciálních míst pro přezimování. Toto chování je způsobeno tím, že na podzim imága nemají ještě dostatečně vyvinuté pohlavní orgány, což jim neumožňuje rozmnožování, které se pak odehrává u přezimující populace až na jaře.^[1]

Dospělí motýli létají jak v otevřené krajině (jako jsou louky, pole, pastviny a další agrární krajina), ale taktéž i při okrajích lesů a v okolí křovin. Nicméně často zalétávají i do okolí lidských sídel, konkrétně na zahrádky či jeteliště, kde dospělci sají nektar.^[4]

Rozmnožování

Samci pro získání samičky využívají vyčkávací párovací strategii nazývanou jako perching.^[1] Po oplodnění klade samička shluky vajíček na spodní stranu rostlin, kterými se následně vylíhnuté housenky živí.^[1]

Sběratelství

Babočka paví oko je častým cílem sběratelů motýlů z důvodu estetické krásy její kresby křídel.^[4]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o Babočka paví oko - Inachis io (Linnaeus, 1758) [online]. Mapování a ochrana motýlů České republiky [cit. 2011-01-21]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g TRNKA, Filip. Inachis io – babočka paví oko [online]. Natura Bohemica [cit. 2011-01-21]. Dostupné online.
↑ BioLib.cz – Inachis io (babočka paví oko) [online]. BioLib.cz [cit. 2011-01-21]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství; Státní pedagogické nakladatelství, 1985. S. 288.