Babiččino údolí je turisticky navštěvováno zejména kvůli spisovatelce Boženě Němcové, která zde zasadila děj díla Babička Ale díky značně členitému terénu, který vytváří prostor pro pestrost květeny i výskyt mnoha zajímavých i vzácných živočichů, je i cennou přírodní lokalitou.[5] Na tomto území se překrývá kulturně-historické území spolu s ochranářsko-přírodovědným územím, jak už vyplývá z naučných tabulí rozmístěných po celém území Babiččina údolí. Lze zde nalézt mnoho druhů které jsou v červeném seznamu ohrožených druhů, významné výše zmíněné geologické útvary a významné rostliny. Díky dřívějšímu intenzivnímu využívání území mnoho druhů vymizelo, ale díky návratu extenzivního využívání se daří zbylé důležité druhy udržet v krajině.[6]
Národní přírodní památka se nalézá v Královéhradeckém kraji u města Česká Skalice (asi 4 km severovýchodně) v okrese Náchod (katastrální území Kleny, Česká Skalice a Zlíč). Údolí se rozprostírá v délce 9 km podél řeky Úpy, mezi Českou Skalicí a Slatinou nad Úpou od 280 do 360 m. Klimaticky patří údolí do oblasti mírně teplé a mírně vlhké s průměrnou roční teplotou 7–8 °C a s průměrnými ročními srážkami 650–750 mm. Jižní část údolí okolo řeky je typické rozsáhlými lučními porosty v nivě s lemy lesních porostů na prudkých svazích. V severní části převažují lesní porosty. Území je částečně dotvořeno člověkem v podobě parkových úprav klasicistního stylu, především v okolí ratibořického zámku a Loveckého pavilónu.[5]
Historie
Název údolí je odvozen od názvu díla Boženy Němcové – Babička, jehož děj sem spisovatelka umístila. Krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku 1878 spisovatel Otakar Jedlička působící ve Smiřicích jako lékař.[5] Babiččino údolí je národní přírodní památka a národní kulturní památka v okrese Náchod v turistickém regionu Kladské pomezí v Královéhradeckém kraji. V roce 1388 byla uvede první písemná zmínka o panském sídle a vsi Ratibořice s majitelem rytířem Vaňkem ze Žampachu. Od roku 1464 patřily Ratibořice k panství Rýzmburk, dále roku 1582 kupuje Ratibořice a Rýzmburk rod Smiřických ze Smiřic, kteří tím rozšiřují své náchodské panství. Po bitvě na Bílé hoře se jako konfiskát přepisují generálu Adamu Erdmanu Trčkovi. Roku 1634 je vlastníkem císařský generál František Oktavián Piccolomini. V letech 1702–1707 je v Ratibořicích vystavěn jednopatrový barokní zámeček s kaplí, ve stylu italských letohrádků, s novou zahradou s ochrannou vysokou zdí a zahradním domkem. V roce 1792 kupuje Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti ho v roce 1800 dědí jeho dcera Kateřina Vilemína, vévodkyně Zaháňské a princezna Kuronská. Dochází k přestavbě většiny staveb v ratibořickém údolí. Vévodkyně zřídí jezírko a na louce před zámkem anglický park který volně přechází do lučního porostu, lovecký pavilon a palmový skleník, kousek od mlýna je postavena kuchyňská zahrada. Z historického měřítka došlo k revitalizaci ve prospěch ochrany přírody právě za doby Vévodkyně, která se zaměřila především na ochranu lesních suťových strání, vyhnutí se holosečím a vysokému stáří dřevin. Právě ona založila krajinnou skladbu, která vedla k pozdější formální ochraně.[8] Roku 1842 kupuje náchodské panství Karel Octavio z Lippe Bisterfeldu a už roku 1842 ho prodává Jiřímu Vilémovi ze Schaumburg-Lippe, který v letech 1860–1864 nechal upravit ratibořický zámek tak, jak ho známe dnes. V roce 1945 byl zámek zestátněn.[9]
Z hlediska regionálního geomorfologického členění se údolí rozkládá na hranici dvou geomorfologických soustav České vysočiny: Krkonošsko-jesenické soustavy na severu a České tabule na jihu.[12] Horninový profil údolí je na severní části tvořen červeným pískovcem, slepenci permského stáří v podloží cenomanských svrchnokřídových pískovců. Podlaží pokračuje do střední části, kde na něj nasedají arkózy a slepence svrchního karbonu. V jižní části převažují jemnozrnné usazeniny svrchní křídy–opuky, kterou lze zahlédnout ve stupem do babiččina údolí směrem od České Skalice. V půdním pokryvu převažují hnědozemě.[13][14]
Hydrologie
Údolím protéká řeka Úpa která tvoří páteř NPP Babiččino údolí. Povodím spadá celé území do povodí Úpy. Do řeku přitéká několik malých přítoků, které v údolí vytváří rokle a postranní údolí. V údolí byl vytvořen Viktorčin splav od kterého byla řeka regulována a slepá ramena uprostřed údolí byla zasypána. Tato regulace sahá až k městu Česká Skalice. V jižním údolí byla v letech 1874–1876 zbudována rozsáhlá síť závlah, tzv. hřbetin, k melioraci luk. Mezi dvěma souběžnými přívodními kanály byl vybudován systém přivaděčů, sběrných struh, propustí a přeronových tabulí. Který se ale do dnešních dob nedochoval.[15]
Flóra
V údolí nalezneme dva základní typy vegetace: lesní porosty a luční porosty. Téměř polovinu chráněného území tvoří luční porosty, které jsou díky rekultivaci botanicky velmi chudé. V minulosti byly využívány intenzivně, nyní jsou opět využívány extenzivně. Zajímavé rostliny lze najít na okrajích luk, či ve starých sadech, zejména řebříček bertrám (Achillea ptarmica), ocún jesenní (Colchicum autumnale), přeslička luční (Equisetum pratense), prvosenka vyšší (Primula elatior). V ochranném pásmu jsou staré sady, které byly zanedbané, ale nyní jsou opět udržovány.[16] Nadpoloviční plochu tvoří lesy, které jsou složeny přirozeným porostem s převážným zastoupením javoru klenu (Acer pseudoplatanus), lípy (Tilia) a buku (Fagus) s roztroušeným dubem (Quercus), habrem (Carpinus) a jedlí (Abies). Díky smíšené skladbě lesa, je les méně náchylný ke kalamitám a je botanicky bohatý. Lze v nich nalézt samorostlík klasnatý (Actaea spicata), pižmovku mošusovou (Adoxa moschatellina), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kruštík polabský (Epipactis albensis), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), zapalici žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), měsíčnici vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum). Dále zde můžeme nalézt zajímavé horské rostliny, které se sem dostaly splavením Úpou jsou např. kerblík lesklý (Anthriscus nitida), zvonek širolistý (Campanula latifolia), řeřišničník Hallerův (Cardaminopsis halleri), růže převislá (Rosa pendulina), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium) aj.[13][14]
Nejvýznamnější druhy které jsou zvláště chránění dle červeného seznamu a lze je v NPP zahlédnout jsou ze savců netopýr velký (Myotis myotis), netopýr černý (Barbastella barbastellus). Z ptáků je to morčák velký (Mergus merganser). Dále lze na loukách zahlédnout významné luční motýly, vzácné v celé Evropě – modráska bahenního (Phengaris nausithous) a očkovaného (Phengaris teleius), kteří se zde udrželi, díky nedůsledné úpravě lučního porostu v příkopech historického zavlažovacího systému. Zoogeograficky je také velmi významný výskyt vlahovky karpatské (Moachoides viina) a hmyzu páchník hnědý (Osmoderma eremita).[17]
Hlavním předmětem ochrany je krajina přírodního a krajinného rázu a místo kulturně významné. Na tomto území se nalézají komplexy biotopů přibližně 18 % rozlohy území zaujímají kulturní louky s prvky mezofilních luk. Především se jedná o louky obnovené s nižší druhovou diverzitou v nejjižnější části NPP. Přibližně 25 % rozlohy zaujímají kulturní lesy s vysokým podílem jehličnanů s dominantním smrkem a s příměsí modřínu, jedle obrovská a douglasky atd.[20] V údolí se nacházejí i technické památky, zejména zavlažovací a odvodňovací systém z 19. století, nyní není plně funkční.[13] Někteří odpůrci ochranářsko-přírodovědné hodnoty území poukazují, že se využívá kulturního odkazu spisovatelky Boženy Němcové pro ochranu přírody. Ale je pravdou, že se kulturně-historická hodnota sešla spolu s ochranářsko-přírodovědnou hodnotou na shodném území.[6]
Cíl ochrany
Cílem ochrany je zlepšení a zachování hodnoty celkového rázu chráněné krajiny, zejména pestré mozaikovitě extenzivně využívané krajiny se smíšenými lesy, solitérními stromy a s polopřirozenými nivními loukami. Na lesních pozemcích je cílem zachování velmi cenných lesních porostů s využitím samovolných autoregulačních procesů a přírodě blízké druhové, věkové a prostorové složení. Dále je kladen důraz na zachování lesních a lučních pěnovkových pramenišť a skalních výchozů. Jedná se především o ochranu před erozí působením lidské činnosti. U lučních porostů je důležité zachovat zvýšení biodiverzity flóry a fauny s co největším množstvím zástupců hmyzu. K harmonickému vzhledu krajiny je potřeba udržovat také geologické a geomorfologické útvary.[21] Největším problémem NPP Babiččino údolí mohou být nelegální skládky, na skládkách se objevuje nejčastěji suť ze staveb, nebo bioodpadu a hlíny. Další hrozbou která by mohla změnit složení fauny a flory jsou další úpravy vodního toku a pravděpodobně i obnova historického systému zavlažování. Poslední a nejvýznamnější hrozba je samotný turismus a jeho následky, zejména pohyb turistů mimo vyznačené trasy a nelegální táboření a z toho plynoucí škody. Také je třeba do budoucna monitorovat vodní turistiku a jízdu na koních, balonové létaní a závody horských kol, které mohou být potencionálním rizikem.[22]
Hospodaření
V polovině 19. století byla část lesů vykácena a plocha byla využita k zemědělství, další část byla využívána pro těžbu. Louky byly až do roku 1997 intenzivně obhospodařovány a většina zavlažovacích systému z 19. století byly rozorány. Myslivost byla provozována už odpradávna, šlechtické rody provozovali myslivost aktivně, svědči o tom vystavěný lovecký pavilon. V minulosti docházelo na území k těžbě nerostných surovin.[23] Původní skladba listnatých lesů byla narušena smrkovou výsadbou, proto dnešní zpráva volí jemný způsob hospodaření s cílenou podporou obnovy původních listnatých dřevin a postupným omezením smrků. Odumřelé dřevo je ponecháno na původním stanovišti pro zachování biodiverzity lesních porostů a pro ochranu biotopu (hmyzu), stejně tak souše a solitérní stromy. Zejména listnaté stromy v loukách, jejichž stáří se pohybuje okolo 250 let. Při péči o louky je potřeba skloubit protichůdné požadavky. Provádí se částečné kosení luk, aby nedošlo k přerušení životního cyklu motýlů a porušení mravenišť. Na lukách je omezeno hnojení a byla provedena likvidace nechtěného porostu. Dále se zavádí pastva ovcí, které zajišťují pestřejší biodiverzitu, která se vyskytovala v minulosti.[13][14]
Turismus
Babiččino údolí je nejčastěji navštěvováno v letních obdobích. V NPP vede mnoho turistických tras, ale nejzajímavější památky spojuje naučná stezka, která již od roku 1981 vede Ratibořicemi až na Rýzmburk, měří 7,5 km a má 25 informačních tabulí s literárními a přírodovědeckými zastaveními. Stezka je v provozu od května do října. Celkově je Babiččino údolí známé hlavně díky knize BabičkaBoženy Němcové. Takže hlavním cílem turistů jsou místa zmíněna zejména v knize a významné přírodní biotopy vytvářejí pouze kulisu ke kulturním památkám. Využití zde naleznou i cyklisté, jejichž trasy převážně kopírují ty turistické. Také lze babiččiným údolím proplout na lodích, a to zejména v jarním období, díky nízkým stavům vod.[5]
Ratibořický zámek
Ratibořický zámek a zámecký park
Původ dnešního zámku spadá do roku 1708, kdy si jej jako letní a lovecké sídlo nechal postavit kníže Lorenzo Piccolomini po vzoru italských venkovských letohrádků.[24]Ratibořický zámek a jeho stálá expozice je situovaná do doby Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské a princezny Kuronské. V letech 1984–1991 došlo k rozsáhlá generální opravě zámku.
Zámecký park se rozkládá na ploše 5,58 ha. Hlavní dominantou parku jsou severoamerické dřeviny např. jasan americký (Fraxinus americana), liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipipera), nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a sazaník květnatý (Calycanthus floridus) a díky těmto stromům je ratibořický park patří k nejvýznamnějším historickým zahradám ve východních Čechách.[5]
Dostavěno bylo 17. července 1797 mlynářem Antoníne Ludrem. Vzhledem k tomu, že Božena Němcová zasadila děj Babičky i do tohoto místa, byla v něm vytvořena expozice zařízena podle písemné předlohy, tak aby odpovídala příbytku rodiny Panklových. Ačkoliv žili ve starém bělidle, nedaleko starého zámeckého skleníky poblíž sadu, které bylo zbouráno už roku 1830.[5]
Rudrův mlýn
Rudrův mlýn
Rudrův mlýn – z největší části tvořen mlýnicí, v přízemí byly pekárny a klenuté komory. V prvním patře byl byt mlynáře. Mletí bylo ukončeno roku 1914 a byl zaveden textilní provoz (úprava pláten), který fungoval až do roku 1949. Dnes funguje v mlýně expozice mlynářského řemesla a v přilehlém mandlu je zavedena expozice plátenické výroby s mechanickým zařízením.[5]
Podrobnější informace naleznete v článku Rudrův mlýn.
Babiččin pomník se sochami v nadživotní velikosti měl být původně umístěn uprostřed louky. Postavy měly budit dojem, že se navracejí ze zámku na Staré bělidlo; pozdvižené hlavy dětí pak měly jakoby vyhlížet první hvězdy. Tehdejší majitel louky však nesouhlasil, aby mu lidé nepošlapali trávu na louce, proto byla socha umístěna hned u cesty. Autorem je akad. sochař Otto Gutfreund a autorem architektonického řešení prof. akad. arch. Pavel Janák.[5]
Lovecký pavilon
Empírová stavba z roku 1800 stojí nedaleko zámku při lesní cestě, tzv, bažantnicí, která spojuje Českou Skalici s Ratibořicemi. Za povšimnutí stojí dominantní střed budovy se dvěma dórskými sloupy a okna se zelenými dřevěnými žaluziemi.[5]
Prameny Haničky
Proti proudu řeky, necelé 3 km severně od ratibořického zámku a cca 400 metrů od kryté dřevěné lávky, před stoupáním ke zřícenině hradu Rýzmburka, se na levém břehu Úpy nachází lokalita, nazývaná prameny Haničky. Jedná se o strmou zvodnělou stráň, kde v pásu dlouhém asi 150 metrů vyvěrá množství průsaků a pramínků. Prosakující voda vyplavuje z místních hornin – fylitů, pískovců, břidlic a slínovců – vápenaté pojivo, které zde následně vytváří pěnovcový masív, jehož vrstva místy dosahuje mocnosti až několika metrů. V minulosti místní sedláci tyto pěnovce (travertiny) těžili a používali takto získaný materiál jako vápnité hnojivo na svých polích.[25]
Galerie
Staré bělidlo
Skály cestou z Ratibořic do České Skalice
Červený most přes Úpu pod hradem Rýzmburkem
Bílý most přes Úpu pod hradem Rýzmburkem
Bývalá knížecí hájovna u Boušínské lávky
Lovecký pavilón u ratibořického zámku
Kaple Panny Marie (Piccolominská kaplička) u Slatinského mlýna
Cesta Boženy Němcové z Havlovic do Babiččina údolí
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
