Béla hrabě Hadik z Futaku
Erb rodu Hadiků
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1861), kapitán (1852)
Narození	27. září 1822 Humenné
Úmrtí	19. dubna 1885 (ve věku 62 let) Košice
Děti	János Hadik Endre Hadik-Barkóczy
Profese	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Béla hrabě Hadik z Futaku (maďarsky Futaki gróf Hadik Béla Mátyás Antal, německy Adalbert Matthias Anton Graf Hadick von Futak) (27. září 1822 Humenné – 19. dubna 1885 Košice) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský námořní důstojník. Od mládí sloužil u rakouského námořnictva a patřil k blízkým spolupracovníkům arcivévody Maxmiliána. V roce 1861 dosáhl hodnosti kontradmirála, krátce poté odešel do výslužby. Sňatkem získal značný majetek v Horních Uhrách (Zemplínská župa). Všichni jeho synové se uplatnili v různých sférách veřejného života Uherského království, nejstarší z nich Endre (1862–1931) přijal v roce 1887 alianční jméno Hadik-Barkóczy.

Pocházel ze šlechtického rodu Hadiků,^[1] byl pravnukem slavného vojevůdce 18. století maršála Andreje Hadika.^[2][3] Narodil se jako jediný syn důstojníka hraběte Adama Hadika (1784–1852) a jeho manželky Johanny, rozené hraběnky Dernathové (1798–1868).^[4] Po studiích vstoupil v roce 1840 do císařského námořnictva a sloužil u břehů Itálie. V roce 1847 byl jmenován c. k. komořím, v té době byl již poručíkem a během revoluce v Itálii v roce 1848 padl do zajetí. V roce 1852 byl povýšen na kapitána a svou další kariéru spojil se službou u arcivévody Maxmiliána. Byl jeho pobočníkem a nejvyšším komořím, v roce 1860 byl jmenován c. k. tajným radou^[5] a krátce zastával funkci předsedy námořní rady.^[6] V roce 1861 dosáhl hodnosti kontradmirála.^[7] Mezitím se v roce 1860 oženil, nedlouho poté odešel do výslužby a věnoval se správě vyženěného majetku na Slovensku. Byl čestným rytířem Maltézského řádu, za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny a vzhledem ke sňatku arcivévody Maxmiliána s belgickou princeznou Charlottou obdržel také belgický Leopoldův řád. Dále byl nositelem uherského Královský uherský řád sv. Štěpána nebo francouzské Čestné legie.

V roce 1860 se ve Vídni oženil s hraběnkou Ilonou, rozenou Barkóczyovou (1833–1887), která byla dědičkou rozsáhlého majetku v Zemplínské župě.^[8] Jedním ze sídel byl dnes již neexistující zámek Pavlovce nad Uhom, kde se narodily všechny jejich děti. Součástí dědictví byl také palác Hadik-Barkóczy v Košicích.^[9] Béla navíc v roce 1879 koupil velkostatek Tornanádaska (župa Borsod-Abaúj-Zemplén), který sousedil s rodovým majetkem na východním Slovensku.^[10] Z manželství se narodilo sedm dětí:

• 1. Endre (Andreas) (1862–1931), 1887 přijal jméno Hadik-Barkóczy, c. k. tajný rada, komoří, poslanec uherského sněmu, předseda Sněmovny magnátů 1917–1918, ∞ 1895 Klára hraběnka Zichyová (1875–1946), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
• 2. János (Johann) (1863–1933), c. k. tajný rada, poslanec uherského sněmu, uherský ministr výživy 1917–1918, uherský předseda vlády 1918, ∞ 1893 Alexandra hraběnka Zichyová (1873–1949), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, dědička velkostatku Seregélyes
• 3. Sándor (Alexander) (1865–1911), poslanec uherského sněmu^[11]
• 4. Ilma (Amálie) (1865–1941), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, I. ∞ 1888 Vilmos hrabě Sztáray de Sztára (1858–1892), c. k. komoří, námořní poručík,^[12], II. ∞ 1905 László hrabě Mailáth de Székhely (1862–1934), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen Sněmovny magnátů^[13][14]
• 5. Miksa (Maximilian) (1868–1921), c. k. komoří, diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Mexiku a ve Švédsku
• 6. Béla (Adalbert) (1870–1912), vrchní župan Zemplínské župy, ředitel Agrární a hypoteční banky v Budapešti^[15][16]
• 7. Karolína (1873–1933)

Bélova mladší sestra Gizela (1825–1890) byla poprvé od roku 1842 manželkou barona Viléma Baillou, po rozvodu se v roce 1850 provdala za politika hraběte Rudolfa Stadiona (1808–1882). Měli spolu tři děti, ale i toto manželství skončlo rozvodem (1859).^[17]