Asturská nebo astursko-leónská dynastie (španělsky dinastía asturiana nebo astur-leonesa) byl v letech 739 až 1037 vládnoucí rod království Asturie a Leónu. Za jejich vlády se království z malé horské enklávy stalo jednou z dominantních mocností Hispánie.
První vládnoucí rodina Asturie trvala pouze dvě generace: Pelayo (718–737) a Favila (737–739). Po Favilovi nastoupil jeho švagr Alfons I., syn vévody Petra Kantabrijského a manžel Faviovy sestry Ermesindy. Založil dynastii, která měla trvat téměř 300 let.[1]
První století se vláda střídala mezi potomky Alfonsa a potomky jeho bratra, Fruely Kantabrijského. Po smrti Alfonsova Alfonse II (842) převzali Fruelovi potomci trůn natrvalo, první z nich byl Ramiro I. Po smrti Alfonse III. (910) bylo království rozděleno mezi jeho syny. 10. století bylo charakterizováno rodinným bojem, který byl ukončen až nástupem Bermuda II. v roce 984. Během tohoto období však rostla moc sousedního Navarrského (Pamplonského) království a v roce 1034 Pamploňané dobyli León. Vláda dynastie skončila o tři roky později, když byl Bermudo III. zabit v bitvě proti svému švagrovi Ferdinandovi Kastilskému z dynastie Jiménezů z Pamplony, který poté převzal trůn.
Historiografie produkovaná dynastií a na její podporu, jako Kronika Alfonse III. (konec 9. století), tvrdila, že vévoda Petr byl potomkem vizigótiského krále Rekkareda I. a zdůrazňovala údajný gótský původ dynastie.[2]
↑Roger Collins, The Arab Conquest of Spain, 710–797 (Basil Blackwell, 1989), pp. 151–152.
↑Julio Escalona, "Family Memories: Inventing Alfonso I of Asturias", in Building Legitimacy: Political Discourses and Forms of Legitimation in Medieval Societies, ed. I. Alfonso, H. Kennedy and J. Escalona (Leiden: Brill, 2004), pp. 223–62.
