PROFILPELAJAR.COM

Ing. Arnošt Winter
Ing. Arnošt Winter
	Senátor Arnošt Winter asi v roce 1938, snad autoportrét
Senátor Národního shromáždění ČSR
	Ve funkci:; 1932 – 1939
Stranická příslušnost
Členství	soc. dem.; NSP
Narození	24. prosince 1880; Nové Dvory; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1944 (ve věku 63–64 let); Osvětim; Německá říše
Příbuzní	Lev Winter a Gustav Winter (sourozenci)
Sídlo	Praha XIX
Alma mater	německá univerzita Praha
Profese	politik, překladatel a technik
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Winter (24. prosince 1880 Nové Dvory^[1] – 1944 Osvětim) byl český a československý politik, meziválečný senátor Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou a odborník na železniční stavby.^[2]

Biografie

Narodil se v Nových Dvorech u Chýnova u Tábora jako třetí ze šesti dětí v chudé rodině židovského rolníka a později nájemce mlýna. Na studiích gymnázia v Táboře se – stejně jako jeho starší bratr Lev Winter – živil sám, převážně kondicemi. Vystudoval železniční inženýrství na německé univerzitě v Praze. Po studiích pracoval jako zeměměřič a projektant dopravních staveb v rakouských Alpách. Od roku 1908 do roku 1939 pracoval na ředitelství státních drah v Plzni – naposledy jako náměstek ředitele. Byl odborníkem na železniční vlečky a autorem několika patentů na železniční výhybky.

Angažoval se i politicky. Od mládí byl aktivním členem sociální demokracie, stejně jako oba jeho bratři. Psal články do Práva lidu, Akademie, Odborového sdružení a Studentského sborníku, který do roku 1905 vedl. V roce 1905 převzal rubriku sociální politiky v Masarykově Naší době, kterou vedl až do zimy 1914, kdy Masaryk odešel do ciziny. Ve stejné době publikoval i pod pseudonymem Chmurný Z. a překládal z němčiny a francouzštiny.

V říjnu 1918 se jako představitel drážní správy v Plzni podílel na přebírání moci československým státem.^[3] Na jaře 1920 navštívil spolu se Šmeralem sovětské Rusko. O své cestě vydal útlou knížku. Tím, co tam viděl, byl hluboce rozčarován. K bolševismu se pak stavěl odmítavě. Nicméně víru v socialismus si podržel a v roce 1933 navrhl neúspěšně pojmenovat v Plzni některou z významných ulic po Karlu Marxovi k 50. výročí jeho úmrtí.^[4] Většinu života působil v Plzni, kde byl členem městské rady a později i místostarostou. V říjnu 1928 byl pod jeho vedením v Plzni ustaven regulační poradní sbor, jehož úkolem bylo připravit územní plán tohoto západočeského velkoměsta. V roce 1936 byl zvolen předsedou Národohospodářského sboru západočeského.^[5]

Po parlamentních volbách v roce 1929 získal za sociální demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až dodatečně roku 1932 jako náhradník poté, co zemřel senátor Gustav Habrman. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. V senátu setrval až do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do nově zřízené Národní strany práce.^[6]^[7] V letech 1932–1935 byl zpravodajem technicko-dopravního výboru a ve volebním období 1935–1939 byl jeho předsedou. Zároveň byl členem zahraničního výboru a branného výboru a jednatelem Klubu senátorů Československé sociálně demokratické strany.

Oženil se s Olgou Hofmannovou (1888–1944) ze Strakonic. V lednu 1942 byl ze svého bydliště v Praze společně s manželkou deportován do Terezína a odtud v říjnu 1944 do koncentračního tábora Osvětim, kde byli z rasových důvodů zavražděni.^[8] Smrti neunikl ani jeho syn Zdeněk (1915–1944), který zahynul v Kauferingu, pobočném táboře Dachau.^[9]

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození židovské matriky Radenín
↑ Winter, Arnošt, nar. 1880 jk01151715 [online]. opac.nm.cz [cit. 2011-12-10]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 205.
↑ DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 268.
↑ DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 252, 281.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-06]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-06]. Dostupné online.
↑ Ing. Arnošt Winter [online]. holocaust.cz [cit. 2011-12-10]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Zdeněk Winter | Database of victims | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-12-16]. Dostupné online.