Arnold Böcklin
Narození	16. října 1827 Basilej
Úmrtí	16. ledna 1901 (ve věku 73 let) Fiesole
Místo pohřbení	Cimitero degli Allori Grave of Arnold Böcklin
Alma mater	Umělecká akademie v Düsseldorfu
Povolání	malíř, sochař, vysokoškolský učitel, kreslíř a designér
Manžel(ka)	Angela Böcklin (od 1853)
Děti	Arnold Böcklin the Younger Maria Böcklin Chiara Böcklin Carlo Böcklin Hans Böcklin
Příbuzní	Böcklins Bruder[1] (sourozenec)
Významná díla	Faun, einer Amsel zupfeifend Autoportrét se smrtí, hrající na housle Ostrov mrtvých
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1880)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnold Böcklin (16. říjen 1827 – 16. leden 1901) byl švýcarský malíř, kreslíř, grafik a sochař. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších výtvarných umělců 19. století v Evropě. Po Böcklinovi bylo nazváno i stejnojmenné secesní písmo, které ve Stuttgartu roku 1904 navrhl Otto Weisert^[2].

V letech 1845 až 1847 studoval Arnold Böcklin na Umělecké akademii v Düsseldorfu. Poté podnikl studijní cestu po Švýcarsku, Nizozemsku a Francii. Byl činný v ateliéru Johanna Gottfrieda Steffana a v letech 1850 až 1857 pracoval v Římě. Roku 1858 obdržel na doporučení Anselma Feuerbacha zakázku od hannoverského konzula v Palermu Karla Wedekinda na vymalování jídelního sálu v jeho palermské vile. Od roku 1860 do 1862 vyučoval jako profesor na výmarské umělecké akademii. Po své smrti byl pohřben na protestantském hřbitově Camposanto degli Allori u Florencie.

Společně s Ferdinandem Hodlerem, Maxem Klingerem a Lovisem Corinthem je Böcklin jedním z hlavních představitelů švýcarského / německého symbolismu, který se rozešel s dominantním akademickým malířstvím a převládajícím naturalismem druhé poloviny 19. století.

Surrealisté jako Giorgio de Chirico, Salvador Dalí a Max Ernst viděli v Böcklinovi jednoho ze svých předchůdců a oslavovali ho jako „geniálního a ironického umělce“.

K jeho nejvýznamnějším dílům patří mimo jiné jeho Autoportrét se smrtí hrající na housle (1872) a pět verzí jeho Ostrova mrtvých (1880–1886).

• 
  Noc (1870)
• 
  Autoportrét se smrtí, hrající na housle (1872)
• 
  Autoportrét se sklenkou vína (1885)
• 
  Das Spiel der Najaden (1886)
• 
  Svatební cesta (1890)
• 
  Portrét malého šlechtice (1879), nalezené v archivech třebíčského zámku

„Portrétní umění je nejbědnější druh malířství, neboť je jím umělec nejvíc vázán.“ (Waetzold 1908)

• Carl Brun: Schweizerisches Künstler-Lexikon, 1. svazek A–G, Huber & Co, Frauenfeld 1905. Reprint: Kraus Reprint Ltd., Nendeln, Liechtenstein 1967. Strana 162–167.
• Fritz von Ostini: Böcklin (Svazek LXX Künstler-Monographien, vydal H. Knackfuß), Verlag von Velhagen & Klasing, Bielefeld und Leipzig 1907
• Adrian Scherrer (Hg.): Grüner Heinrich: Lebensläufe zwischen Scheitern und Erfolg: Johann Gottfried Steffan und die Schweizer Maler in München 1840 bis 1890. – Stäfa : Gut, 2005. – ISBN 3-85717-163-4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnold Böcklin na německé Wikipedii.

• Galerie Arnold Böcklin na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnold Böcklin na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnold Böcklin
• Český Rozhlas, Ecce Homo - Arnold Böcklin: http://www.rozhlas.cz/… Archivováno 22. 10. 2007 na Wayback Machine.
• Arnold Böcklin: http://www.artmuseum.cz/… Archivováno 29. 4. 2005 na Wayback Machine.
• Počítačová verze písma Arnold Böcklin s podporou českých znaků

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.