Appeasement (francouzsky apaisement), česká výslovnost [epízment], označuje pacifistickou politiku 30. let 20. století, kterou charakterizovalo ustupování agresivním stranám.

Anglický výraz „appeasement“ lze přeložit jako „uklidnění“, „uklidňování“, „(u)smíření“, „(u)smiřování“, „utišení“, „utišování“, „politika ústupků“, „politika usmíření“ a v politickém smyslu „ústupky“.

Politici, kteří appeasement prosazovali, věřili, že uspokojením potřeb a požadavků nacistického Německa odvrátí druhou světovou válku a zachovají mír. Jejich jednání bylo motivováno snahou vyhnout se hrůzám, které se odehrály za první světové války, a nadějí, že evropské národy v novém uspořádání již další válku nedopustí. Jejich úsilí, které trvalo několik let, bylo marné. Německo bylo těsně před druhou světovou válkou ještě posíleno a demokratické síly oslabeny.

Mezinárodní konference, která probíhala 10. dubna až 19. května 1922 za účasti 29 států, vedla k neúspěšnému jednání o urovnání hospodářských styků s nově ustaveným RSFSR, neboť Sověti odmítli uhradit dluhy za carský režim a znárodněný cizí majetek. Neúspěch jednání mezinárodní konference vyústil ve dvoustranná jednání mezi německou a sovětskou delegací, která byla úspěšně zakončena podpisem Rapallské smlouvy.

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tajná ustanovení dokumentu zahrnovala nabídku, na jejímž základě získalo Německo možnost cvičit své ozbrojené síly na sovětském území. Německá armáda, která na základě ustanovení versailleské mírové smlouvy pozbyla možnosti zkoušet nové vojenské teorie na vlastním území, přesunula výcvik do SSSR, kde měla dobré materiální podmínky. Masové nasazení tanků podporovaných letectvem plnícím úlohu létajícího dělostřelectva, princip, na kterém byla později založena strategie bleskové války^[zdroj?], byl tehdy již zformulován. Nyní měla být tato teorie vyzkoušena v praxi. Ruské stepi^[zdroj?] nabízely teoretikům dostatek příležitosti k ověření a případné korekci představ. V prostoru Kazaně se rychle rozeběhl výcvik budoucích tankistů. Podobně se dělo s leteckým personálem^[zdroj?].

V říjnu 1935 vstoupily italské jednotky bez vyhlášení války na území Habeše (Etiopské císařství). Invazi provedla italská armáda pod velením maršála Emilia De Bona ze sousedního Italského Somálska. Do května 1936 byla země ovládnuta a byla vytvořena Italská východní Afrika, kterou tvořila Habeš, Eritrea a Italské Somálsko.^[1] Kolonie byla zřízena italskou fašistickou vládou premiéra Benita Mussoliniho.

Berchtesgadenská schůzka byla předehrou k Mnichovské dohodě. Proběhla 15. září 1938. Účastnili se jí Adolf Hitler a Neville Chamberlain. Hitler zde formuloval požadavky nacistického Německa vůči Československu, mezi které patřilo především odstoupení západní části československého pohraničí (okresy s více než 50 % německých obyvatel) a zrušení československo-sovětské spojenecké smlouvy. Britové s požadavky souhlasili.^[zdroj?]

Mnichovská dohoda byla jedním z posledních velkých ústupků politiky appeasmentu. Následná okupace Československa 15. března 1939 v podstatě přiměla britské veřejné mínění k odporu, což donutilo nerozhodnou a přímému konfliktu se vyhýbající vládu jednat. Když Hitler, opět předpokládaje ústupnost, napadl v září téhož roku Polsko, západní státy vyhlásily Německu válku.^[2]

Pojem „Mnichov“ se (nejen) v západním politickém jazyce stal pro celé generace symbolem a synonymem ústupu autoritářským vládám.^[2]

• HOBSBAWM, Eric J. Věk extrémů: krátké 20. století 1914–1991. Překlad Petr Štěpánek a Jana Pečírková. Praha: Argo, 1998. 619 s. (Historické myšlení, sv. 4). ISBN 80-7203-184-8. Chybné ISBN 80-7203-185-6. 
• LUKEŠ, Igor. Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu. Překlad Petra Kůsová. 2. vyd. v čes. jazyce. Praha: Prostor, 2018. 459 s., 12 nečísl. s. obr. příl. Obzor, 101. svazek. ISBN 978-80-7260-398-5.
• LUKEŠ, Igor. Czechoslovakia between Stalin and Hitler: the diplomacy of Edvard Beneš in the 1930s. New York: Oxford University Press, 1996. xii, 318 s. ISBN 0-19-510266-5. ISBN 0-19-510267-3.
• MUSIL, Alois. Italie v Africe: Nová Libye, Italská východní Afrika. V Praze: Melantrich, ©1939. 303 s. Dnešní Orient: národní probuzení a politický vývoj jednotlivých států, svazek 9. Dostupné také z: https://ndk.cz/view/uuid:ff31e750-1b12-11e5-b642-005056827e51?page=uuid:c293cc00-5587-11e5-81eb-001018b5eb5c

• Obrázky, zvuky či videa k tématu appeasement na Wikimedia Commons
• Old Britannia: Flawed Realpolitik: Chamberlain and the Logic of Appeasement na YouTube (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.