Apoštolský vikariát londýnského distriktu (anglicky Apostolic Vicariate of the London District) byl církevní jurisdikcí katolické církve v Anglii a Walesu. V jeho čele stál apoštolský vikář, který byl titulárním biskupem. Apoštolský vikariát byl zřízen v roce 1688 a zanikl v roce 1850, kdy byla jeho původní oblast nahrazena biskupskými stolci Westminster a Southwark.
Pozadí
Brzy po nástupu královny Alžběty I. v roce 1559 byli biskupové Anglie a Walesu nuceni volit mezi složením přísahy svrchovanosti, čímž by popřeli autoritu papeže, a ztrátou svých biskupských úřadů. Ti, kteří se rozhodli pokračovat ve své věrnosti Římu, byli následně sesazeni a na svých stolcích nahrazeni duchovními anglikánské církve. Většina sesazených biskupů byla uvězněna na různých místech a během několika let zemřela v zajetí, někteří však opustili zemi a pokračovali ve své práci v zámoří. Posledním ze sesazených biskupů byl Thomas Goldwell, biskup ze St Asaph, který zemřel v Římě 3. dubna 1585.
Apoštolský vikariát Anglie
V roce 1623, po 65 letech formální nepřítomnosti v Anglii a Walesu, jmenoval papež Urban VIII. biskupa s faktickou jurisdikcí v Anglii.[1] Jeho volba padla na Williama Bishopa, kterému byl udělen titul apoštolského vikáře Anglie.[2] Bishop tajně přistál v Anglii o půlnoci 31. července 1623, ale o pouhých devět měsíců později zemřel.[3]
Bishopa v úřadu vystřídal Richard Smith,[4] rovněž vysvěcený na biskupa, který přijel do Anglie v dubnu 1625. V srpnu 1631 však byly na Smithe vydány dva zatykače a on byl nucen rezignovat a uprchnout do Francie, kde nakonec v roce 1655 v Paříži zemřel. Po roce 1631 nebyl v Anglii dalších 54 let žádný římskokatolický biskup a prázdné místo do jisté míry zaplnil děkan a kapitula s poněkud nejistým právním statusem, které nejprve ustanovil biskup a potvrdil Smith.
Teprve v roce 1685 byl Římem jmenován nástupce, kterým se stal John Leyburn,[5] doktor teologie ze Sorbonny a bývalý předseda anglické koleje v Douai, který byl 9. září 1685 v Římě vysvěcen na biskupa. V roce 1623 rozdělil biskup Anglii na šest oblastí, do čela každé z nich postavil představeného s titulem generálního vikáře, a tento systém zůstal zachován i poté. Leyburn těchto šest oblastí zredukoval na čtyři. V létě roku 1687 procestoval severní Anglii a biřmoval zde přes 20 000 katolíků.
Apoštolský vikariát londýnského distriktu
30. ledna 1688 papež zvýšil počet biskupů v Anglii a Walesu na čtyři apoštolské vikáře, v důsledku čehož byl jednotný apoštolský vikariát rozdělen na:
Prvním apoštolským vikářem londýnského distriktu se stal biskup John Leyburn, který předtím od 24. srpna 1685 působil jako apoštolský vikář Anglie. V roce 1688 se londýnský apoštolský vikariát stal odpovědným také za katolíky v britských koloniích v Novém světě.[8] Na Newfoundlandu to skončilo 30. května 1784 vytvořením Apoštolské prefektury Newfoundlandu[9] a ve Spojených státech 26. listopadu 1784 vytvořením Apoštolské prefektury Spojených států. Ačkoli se později vikariáty jako celek v průběhu let jemněji rozdělovaly a nehledě na občasné pronásledování, apoštolský vikariát londýnského distriktu existoval až do 29. září 1850, kdy papež Pius IX. vydal bulu Universalis Ecclesiae, kterou bylo vytvořeno třináct nových diecézí,[10] mezi nimi i metropolitní diecéze Westminster,[11] nová jurisdikce, která formálně nahradila část předchozího vikariátu. Zbytek londýnského distriktu se zároveň stal sufragánní diecézí Southwark.[12]
Posledním apoštolským vikářem londýnského distriktu byl biskup Nicholas Wiseman (zemř. 1865),[13] kterému byl 29. září 1850 přidělen titul metropolitního arcibiskupa westminsterského. Následujícího dne byl jmenován kardinálem. Distrikt přestal být misijním územím a byl z něj vyňat, jeho prelát se stal hlavou nové anglické církevní provincie.
Seznam apoštolských vikářů londýnského distriktu
| Apoštolští vikáři londýnského distriktu
|
| Od
|
Do
|
Úřadující osoba
|
Poznámky
|
| 1688 |
1702 |
John Leyburn,
Titulární biskup v Hadrumetum |
Dosavadní apoštolský vikář v Anglii 1685–1688. Jmenován apoštolským vikářem 30. ledna 1688. Zemřel v úřadu 9. června 1702.
|
| 1703 |
1734 |
Bonaventure Giffard,
Titulární biskup z Madauru |
Dříve apoštolský vikář středozemního distriktu 1687–1703. Apoštolským vikářem jmenován 14. března 1703. Zemřel v úřadu 12. března 1734.
|
| 1734 |
1758 |
Benjamin Petre, O.S.B.,
Titulární biskup z Prusy |
Jmenován koadjutorem apoštolského vikariátu 23. června 1721 a vysvěcen na titulárního biskupa 11. listopadu 1721. Apoštolským vikářem se stal 12. března 1734. Zemřel v úřadu 22. prosince 1758.
|
| 1758 |
1781 |
Richard Challoner,
Titulární biskup v Doberu |
12. září 1739 jmenován koadjutorem apoštolského vikariátu a 29. ledna 1741 vysvěcen na titulárního biskupa. Apoštolským vikářem se stal 22. září 1758. Zemřel v úřadu 12. ledna 1781.
|
| 1781 |
1790 |
James Robert Talbot,
Titulární biskup z Birthy |
Jmenován koadjutorem apoštolského vikariátu 10. března 1759 a vysvěcen na titulárního biskupa 24. srpna 1759. Apoštolským vikářem se stal 12. ledna 1781. Zemřel v úřadu 26. ledna 1790.
|
| 1790 |
1812 |
John Douglass,
Titulární biskup Centurie |
Apoštolským vikářem byl jmenován 10. září 1790 a titulárním biskupem vysvěcen 19. prosince 1790. Zemřel v úřadu 8. května 1812.
|
| 1812 |
1827 |
William Poynter,
Titulární biskup z Alie |
Jmenován koadjutorem apoštolského vikariátu 6. března 1803 a vysvěcen na titulárního biskupa 29. května 1803. Apoštolským vikářem se stal 8. května 1812. Zemřel v úřadu 26. listopadu 1827.
|
| 1827 |
1836 |
James Yorke Bramston,
Titulární biskup v Usule |
Jmenován koadjutorem apoštolského vikariátu 4. února 1823 a vysvěcen na titulárního biskupa 29. června 1823. Apoštolským vikářem se stal 26. listopadu 1827. Zemřel v úřadu 11. července 1836.
|
| 1836 |
1847 |
Thomas Griffiths,
Titulární biskup v Oleně |
Jmenován koadjutorem apoštolského vikariátu 30. července 1833 a vysvěcen na titulárního biskupa 28. října 1833. Apoštolským vikářem se stal 11. července 1836. Zemřel v úřadu 12. srpna 1847.
|
| 1848 |
1849 |
Thomas Walsh,
Titulární biskup v Cambysopolis |
Dříve apoštolský vikář centrálního distriktu 1840–1848. Apoštolským vikářem jmenován 17. července 1848. Zemřel v úřadu 18. února 1849.
|
| 1849 |
1850 |
Nicholas Wiseman,
Titulární biskup v Milopotamu |
Koadjutorem apoštolského vikariátu byl jmenován 29. srpna 1847 a apoštolským vikářem se stal 18. února 1849. Prvním westminsterským arcibiskupem se stal 29. září 1850.
|
| V roce 1850 byl londýnský distrikt zrušen a nahrazen biskupstvími Westminster a Southwark.
|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Apostolic Vicariate of the London District na anglické Wikipedii.
- ↑ SCHOFIELD, Nicholas; SKINNER, Gerard. The English Vicars Apostolic. Oxford: Family Publications, 2009. ISBN 978-1-907380-01-3. S. 7. (anglicky)
- ↑ BRADY, W. Maziere. The Episcopal Succession in England, Scotland and Ireland, A.D. 1400 to 1875. Svazek 3. Řím: Tipografia Della Pace, 1876c. Dostupné online. S. 68–73. (anglicky)
- ↑ Brady 1876c, s. 73.
- ↑ Brady 1876c, s. 74–103.
- ↑ Brady 1876c, s. 140–144.
- ↑ Brady 1876c, s. 145–146.
- ↑ Schofield & Skinner 2009, s. 14, 87, 143, 197.
- ↑ GUILDAY, Peter. Guide to the Materials for American Church History in the Westminster Diocesan Archives (1675-1798). The Catholic Historical Review. 1920, roč. 5, čís. 4, s. 382–401. Dostupné online. ISSN 0008-8080. JSTOR 25011653. (anglicky)
- ↑ History of the Archdiocese [online]. rcsj.org [cit. 2024-07-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Brady 1876c, s. 348–368.
- ↑ Brady 1876c, s. 369.
- ↑ Brady 1876c, s. 446.
- ↑ Brady 1876c, s. 369–381.
Literatura
- ANSTRUTHER, Godfrey. The Seminary Priests. Svazek 1. Ware: St Edmund's College S. 321–322. (anglicky)
- ANSTRUTHER, Godfrey. The Seminary Priests. Svazek 2. Ware: St Edmund's College S. 193, 195–200. (anglicky)
- HEMPHILL, Basil. The Early Vicars Apostolic of England 1685-1750. Londýn: Burns & Oates, 1953. (anglicky)
Související články
Externí odkazy