Antonín Pelc, během druhé světové války ve Spojených státech užívající též pseudonym Antonín Peel,[1] (16. ledna 1895 Lišany[2] u Rakovníka – 24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.
Život
V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. V letech 1923–1924 byl na studijní cestě v Berlíně.[3] Od roku 1934 (do 1949) byl členem SVU Mánes.[4] Aby unikl zatčení, uprchnul po zahájení německé okupace v roce 1939 spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, tam se ale internaci ve sběrném táboře nevyhnul. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.
Po skončení druhé světové války se vrátil do Prahy, vstoupil do KSČ a v roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze (tam působil do roku 1954). V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[5] V březnu 1950 byl na I. celostátní konferenci Svazu českoslovenckých výtvarných umělců (SČSVU) zvolen do ústředního výboru tohoto svazu a na II. celostátní konferenci (červenec 1952) byl zvolen podruhé. Současně předsedal Výboru Svazu malířů, sochařů a grafiků při Ústředním svazu SČSVU.[6]
V roce 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie; komunistickým režimem byl oceňován.
Od roku 1951 byl laureátem státní ceny, v roce 1963 obdržel titul národní umělec, rovněž byl nositelem Řádu práce.
Dílo
Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. V 50. letech ztratilo jeho dílo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, především beletrie. V pozdních letech se začal věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.
Obrazy (výběr)
- Duo
- Atelier II (1936)
- Cyklista (1937)
- Venkovské zátiší
- Zátiší u okna
Publikace
PELC, Antonín. V boji za mír. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 117 s.
Odkazy
Reference
- ↑ (red). Propagandistické karikatury Antonína Pelce. Moderní dějiny.cz [online]. 2013-06-23 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lišany
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 188.
- ↑ Seznam členů SVU Mánes
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-12-04]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 1145–1146. OCLC: ocn780284198.
Literatura
- LAMAČ, Miroslav. Antonín Pelc. 1. vyd. Praha: NČSVU - Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1963. 60 s.
- NAJBERT, Jaroslav. Propaganda jako interpretační hra: využití karikatur ve výuce 50. let [online]. Dějepis v 21. století [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.
Externí odkazy
