| Antoni Słonimski |
|---|
![]() |
| Narození | 15. listopadu 1895
Varšava |
|---|
| Úmrtí | 4. července 1976 (ve věku 80 let)
Varšava |
|---|
| Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
|---|
| Pseudonym | Pro-rok |
|---|
| Povolání | básník, novinář, spisovatel, literární kritik, autor sci-fi, malíř, dramatik, publicista, překladatel a grafik |
|---|
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Varšavě |
|---|
| Témata | krásná literatura, literatura, poezie, drama, překlad, ilustrace, grafika, divadelní kritika a publicistika |
|---|
| Ocenění | důstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1952)
Řád znovuzrozeného Polska (1954)
Medaile 10 let lidového Polska |
|---|
| Manžel(ka) | Janina Konarska (od 1934) |
|---|
| Rodiče | Stanisław Słonimski |
|---|
| Podpis |  |
|---|
 multimediální obsah na Commons |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antoni Słonimski (15. listopadu 1895 Varšava – 4. července 1976 tamtéž) byl polský spisovatel.
Narodil se ve vzdělané rodině s židovskými kořeny. Jeho dědeček Chaim Zelig Słonimski byl matematik, astronom a zakladatel časopisu Ha-Cefira. Jeho otec, lékař a spisovatel Stanisław Słonimski, konvertoval ke katolicismu a nechal pokřtít i svoje děti.
Antoni Słonimski vystudoval varšavskou výtvarnou akademii a byl ilustrátorem a grafikem časopisu Sowizdrzał, v roce 1918 vydal svoji první sbírku sonetů. V meziválečném Polsku patřil k liberálně levicovým intelektuálům, spoluzakládal literární skupinu Skamander, přispíval do časopisů Wiadomości Literackie a Cyrulik Warszawski, psal dramata a cestopisy, působil ve varšavském poetickém kabaretu Pod Picadorem, byl také průkopníkem polské vědeckofantastické literatury (román Torpédo času).[1] Překládal do polštiny díla Williama Shakespeara. Byl členem PEN klubu a významným odpůrcem nacismu i stalinismu, napsal satiru o šíleném diktátorovi Dva konce světa. Druhou světovou válku prožil v Londýně, kde vydával časopis Nowa Polska.
Po válce byl zástupcem Polska v UNESCO a vedl Polský kulturní institut v Anglii. Roku 1951 se vrátil do vlasti, ve své publicistické činnosti opatrně chválil komunistický režim a odmítal emigraci. V letech 1956 až 1959 byl předsedou Svazu polských spisovatelů a podporoval gomulkovské tání, po ukončení reforem se stal předním kritikem poměrů v zemi. V roce 1964 byl autorem petice, v níž 34 polských intelektuálů protestovalo proti utužování cenzury.[2] Postavil se také proti antisemitské kampani v roce 1968, poté upadl do nemilosti a jeho texty se odvážil vydávat pouze katolický list Tygodnik Powszechny. Krátce před smrtí napsal autobiografii Abeceda vzpomínek.[3]
Jeho tajemníkem byl od roku 1969 Adam Michnik.[4]
Reference
Externí odkazy
