Anton Wolkenstein-Trostburg

Antonín hrabě Wolkenstein-Trostburg
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1894 – 1903
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceLadislaus Hoyos
NástupceRudolf Khevenhüller-Metsch
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1882 – 1894
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceGustav Kálnoky
NástupceFrantišek I. z Lichtenštejna
Narození2. srpna 1832
Prunéřov
Úmrtí5. prosince 1913 (ve věku 81 let)
Castel Ivano
ChoťMarie von Schleinitz
RodičeKarel Bedřich Otto z Wolkenstein-Trostburgu
PříbuzníLeopold Karel z Wolkenstein-Trostburgu, Jindřich z Wolkenstein-Trostburgu a Vilém z Wolkenstein-Trostburgu (sourozenci)
Profesediplomat a politik
OceněníŘád sv. Ondřeje
rytíř Řádu zlatého rouna
CommonsAnton von Wolkenstein-Trostburg (1832-1913)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín hrabě Wolkenstein-Trostburg (německy Anton Karl Simon Graf von Wolkenstein-Trostburg; 2. srpna 1832 Prunéřov – 5. prosince 1913 Castel Ivano, Rakousko-Uhersko, dnes Itálie) byl rakousko-uherský diplomat ze staré šlechtické rodiny. Po krátké službě v armádě přešel na ministerstvo zahraničí a zastával různé diplomatické posty v řadě evropských metropolí, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku (1882–1894) a Francii (1894–1903). V závěru kariéry byl jmenován členem panské sněmovny a získal Řád zlatého rouna.

Životopis

Zámek Prunéřov, rodiště Antona Wolkenstein-Trostburga
Manželka Marie hraběnka von Schleinitz (portrét z roku 1874)

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Tyrolska,[1] byl druhorozeným synem hraběte Karla Bedřicha Wolkensteina (1802–1875),[2][3] prezidenta zemského soudu v Brně. Antonín se narodil v severních Čechách na dnes již neexistujícím zámku Prunéřov, který tehdy Wolkensteinové vlastnili jako dědictví po vymřelém rodu Martiniců. Studoval gymnázium v Innsbrucku, poté na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1851 vstoupil do armády, kterou opustil v roce 1863 v hodnosti rytmistra, v té době již souběžně působil jako legační sekretář v Římě.[4] Mezitím již ale přešel do služeb ministerstva zahraničí a po složení diplomatických zkoušek zastával nižší posty v různých evropských metropolích (Mnichov, Berlín, Řím, Stuttgart, Paříž). Delší dobu působil v Londýně (1870–1876), kde byl nakonec velvyslaneckým radou. Zúčastnil se zde mezinárodní konference o otázkách Černého moře (1871). V letech 1876–1880 byl velvyslaneckým radou v Berlíně, odkud přešel na post vyslance v Saském království (1880–1881), souběžně vykonával funkci sekčního šéfa na ministerstvu ve Vídni a v roce 1881 získal titul tajného rady. V letech 1882–1894 byl rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě. Ruské podnebí mu ale nesvědčilo a na vlastní žádost byl přeložen na uvolněný post velvyslance v Paříži (1894–1903).[5] V roce 1903 odešel do výslužby. Zemřel na rodovém sídle Castel Ivano v dnešní severní Itálii.

Tituly a ocenění

Jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[6] V roce 1892 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1895 se stal doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku, v roce 1889 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.[7][8] Během své diplomatické služby obdržel řadu ocenění také v zahraničí.[9][10]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Rodina

V roce 1879 se v Berlíně seznámil s hraběnkou Marií von Schleinitz (1842–1912), manželkou pruského státního ministra Alexandra Schleinitze. Po jeho smrti (1885) se o rok později Marie provdala za Wolkensteina a pobývala s ním na diplomatických misích v Rusku a Francii. Ve druhé polovině 19. století patřila k významným osobnostem společenského života v Berlíně, mimo jiné byla patronkou Richarda Wagnera a obdržela titul c. k. palácové dámy.[11]

Antonínovi bratři Leopold (1831–1893) a Vilém (1836–1915) díky pozemkovému majetku v Čechách působili v české politice a zasedali jako poslanci v českém zemském sněmu. Další bratr Jindřich (1841–1897) sloužil v armádě a později působil u císařského dvora ve funkci nejvyššího kuchmistra.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rodina Wolkenstein-Trostburg in: Biogaphisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  2. ↑ Rodina Karla Bedřicha Wolkenstein-Trostburga na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 966 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 426 dostupné online
  5. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 36 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online
  7. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; (zvláštní výtisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 278
  8. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  9. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antona Wolkenstein-Trostburga in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1903; Vídeň, 1903; s. 41 dostupné online
  10. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antona Wolkenstein-Trostburga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 55, 62, 65, 77, 238 dostupné online
  11. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 1279–1280 dostupné online

Literatura

  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakousko a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy