Antonín Benda

Antonín Benda
Jiná jménaodbojové krycí jméno: Václav Vorel
Narození5. června 1892
Praha,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. března 1942 (ve věku 49 let)
koncentrační tábor Osvětim,
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtízemřel vysílením
Povolánístředoškolský profesor tělocviku
ZaměstnavateléMinisterstvo školství a národní osvěty
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Benda (5. června 1892 Praha – 27. března 1942 koncentrační tábor Osvětim) byl středoškolským profesorem tělocviku a vysokým sokolským funkcionářem. Redigoval a publikoval práce s tělovýchovnou a sokolskou tematikou.[1][2][3][4][5]

Život

Před druhou světovou válkou

Antonín Benda se narodil 5. června 1892 v Praze. Jako středoškolský profesor tělocviku vyučoval tento předmět na gymnáziích v Praze a zároveň byl pracovníkem a činovníkem v Československé obci sokolské (ČOS).[6] Tyršův tělovýchovný ústav v Praze vedl jako ředitel od roku 1921.[6] Mezi léty 1931 až 1936 vykonával funkci náčelníka Sokola Pražského. Z pohledu župy Pražské – Scheinerovy fungoval jako místonáčelník a vedoucí žáků.[6] Od začátku 20. let 20. století až do jara roku 1941, kdy vydávání periodika zakázala německá okupační moc, byl redaktorem časopisu Sokol.[6] Antonín Benda byl členem náčelnictva Československé obce sokolské.[6] V roce 1936 jej zvolili III. místonáčelníkem a později dosáhl i funkce I. místonáčelníka.[7]

Za protektorátu

Po německé okupaci Čech a Moravy (14. až 16. března 1939) a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939) se Antonín Benda zapojil do domácího sokolského protiněmeckého odboje.[7] V polovině července 1941 vznikla tzv. Sokolské revoluční rady (SRR). Ta byla čtyřčlenná v následujícím složení:[8]

  • předseda: Antonín Hřebík (krycí jméno Karel Heller);
  • náměstek předsedy: Antonín Benda (krycí jméno Václav Vorel);
  • hospodářská agenda: Otakar Klich (krycí jméno Aga Podlipný);[p. 1]
  • vedoucí sokolské odbojové sítě Ladislav Vaněk (krycí jméno Jindra Sklenář), který měl na starosti rovněž styk s ostatními odbojovými organizacemi.

Činnost tohoto ilegálního orgánu byla přerušena krátce nato asi dva měsíce po jeho vzniku,[7] takže se stačila uskutečnit jen jediná jeho schůzka, která se konala na Zbraslavi 14. září 1941. [8]

Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora (27. září 1941) a vyhlášení prvního stanného práva[p. 2] se Obec sokolská v odboji (OSVO) stala cílem úderů německých bezpečnostních orgánů (gestapo, sicherheitsdienst). Drtivý úder sokolské organizaci zasadily německé bezpečnostní složky v noci ze 7. na 8. října 1941, kdy proběhla tzv. Akce Sokol.[13] Při této razii bylo zatčeno asi 1 500 členů České obce sokolské[14] (mezi nimi: Antonín Benda,[7][6] Stanislav Bukovský, Ladislav Jandásek,[p. 3] Jan Václav Keller, Jan Pelikán a mnoho dalších) z toho asi 800 funkcionářů.[13] Dne 8. října 1941 byla sokolská organizace rozpuštěna, ale úředně k tomuto aktu došlo až 11. října 1941. Rekonstrukcí poničených struktur OSVO se začal zabývat Ladislav Vaněk – zakladatel ilegální organizace Jindra, která se stala přímým pokračovatelem OSVO.

Po zatčení byl Antonín Benda vyslýchán a krátce vězněn nejprve v Praze, následně v policejní věznici pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl 14. ledna 1942 deportován do koncentračního tábora v Osvětimi.[2][6] Tam na následky vysílení organizmu zemřel 27. března 1942.[7]

Publikační aktivity

  • BENDA, Antonín, ed. a PELIKÁN, Jan, ed. Tělocvičné hry. Díl I., Hry bez náčiní. V Praze: Matice Sokola pražského, 1921. 61 stran; Knihovna cvičitelů sokolských; svazek 36. (Druhé vydání vyšlo v roce 1922.)
  • BENDA, Antonín a PELIKÁN, Jan. Tělocvičné hry. Díl II., Hry s náčiním. Praha: nákladem Matice Sokola pražského, 1922 84 stran; Knihovna cvičitelů sokolských; číslo 39. (Druhé doplněné vydání vyšlo v roce 1930 a mělo 89 + 7 stran)
  • VOREL, Václav a BENDA, Antonín. O záchraně. V Praze: Nákladem Matice Sokola pražského, 1923; 68 stran; Knihovna cvičitelů sokolských; svazek 43.
  • BENDA, Antonín. Pokyny k vedení besídek. Praha: Československá obec sokolská, 1924 2 strany; Knihovna cvičitelů sokolského žactva; svazek 11.
  • KLÍMA, Jiří Václav a kolektiv (Cziviš, Kamil; Fikar, J.; Benda, Antonín). Základní úvahy vychovatelské pro činovníky sokolské. Praha: Čs. obec sokolská, 1924; 32 stran; Knihovna cvičitelů sokolského žactva; svazek 2.
  • BENDA, Antonín. Napodobení: praktické příklady pro cvičitele nejmenších. Praha: Československá obec sokolská, 1929; 22 stran; Knihovna cvičitelů sokolského žactva; svazek 5.
  • BENDA, Antonín, ed. Příručka pro herní odbory jednot: Sbírka usnesení a řádů pro hry. V Praze: Československá obec sokolská, 1935; 58 stran + [VI] stran příloh; Knihovna herních pravidel a řádů; svazek 6.

Připomínka

Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Tyršově domě[17] (a v Sokole Pražském). Na pamětní desce v Tyršově domě je nápis: „NA PAMĚŤ ČLENŮ ÚSTŘEDÍ ČOS, / KTEŘÍ PŘINESLI V LETECH 1939 – 1945 / OBĚŤ NEJVYŠŠÍ // ANTONÍN BENDA *5.6.1892 +26.3.1942 OSVĚTIM, .... následuje výčet jmen ...“[17]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Otakar Klich (* 10. května 1896 Polonnoje, Ruské císařství – 18. dubna 1942 koncentrační tábor Osvětim) – za první světové války bojoval jako příslušník československých legií na Rusi.[9] Povoláním byl prokurista (obchodní jednatel). V Československé obci sokolské (ČOS) byl členem náčelnictva a předsednictva ČOS a vykonával funkci náčelníka župy Scheinerovy. Za Protektorátu Čechy a Morava během německé okupace Čech, Moravy a Slezska převzal v roce 1941 ilegální vedení sokolského odboje. Po zatčení německými bezpečnostními složkami byl vězněn a deportován do koncentračního tábora Osvětim.[10]. Na hřbitově v pražském Braníku se nachází kenotaf věnovaný Otakaru Klichovi. Na kenotafu je nápis: OTAKAR KLICH / * 10.5.1896 + 18.4.1942 / V OSVĚTIMĚ / ČLEN PŘEDSEDNICTVA A NÁČELNICTVA Č.O.S. / A NÁČELNÍK ŽUPY PRAŽSKÉ - SCHEINEROVY.[11][12]
  2. ↑ První stanné právo za protektorátu trvalo od 28. září 1941 do 20. ledna 1942; druhé stanné právo za protektorátu pak od 27. května 1942 do 3. července 1942.
  3. ↑ a b Ladislav Jandásek (* 19. listopadu 1887 Moravany u Kyjova – 5. září 1942 koncentrační tábor Osvětim) byl středoškolský profesor, zemský školní inspektor a vysoký funkcionář Československé obce sokolské (ČOS). V ČOS se zabýval publikační a redakční prací se sokolskou tematikou.[15] Za Protektorátu Čechy a Morava působil v politické skupině vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa. Poprvé byl zatčen německými bezpečnostními složkami a vězněn v Brně (od 9. září do 30. září 1940). Podruhé byl zatčen a vězněn od 30. září 1941 v brněnské věznici Pod kaštany. Dne 11. června 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde později zahynul.[16]

Reference

  1. ↑ Antonín Benda (* 5.6.1892 v Praze – 27.3.1942 v koncentračním táboře Osvětim) – tělovýchovný pracovník, redakční a publikační práce z oboru. [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2023-09-19]. Identifikační číslo: jk01011516. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ANTONÍN BENDA (* 5. 6. 1892 Praha – + 27.3.1942 Osvětim): profesor tělocviku [online]. Databáze: Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-09-19]. Zatčen (Nástup do MPT): 8. října 1941; deportace do KT Auschwitz: 14. ledna 1942; zemřel v KT Osvětim: 27. března 1942. Dostupné online. 
  3. ↑ BENDA Antonín (* 5.6.1892 - 27.3.1942) [online]. Biografický slovník Českých zemí (AV ČR) [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Antonin Benda (* 5. června 1892 – 27. března 1942 Auschwitz Concentration Camp) [online]. Find a Grave [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. ↑ BENDA Antonín (* 5. 6. 1892 - 27. 3. 1942) [online]. Biografický slovník Českých zemí (AV ČR) [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g Benda, Antonín (* 5. 6. 1892 Praha – 27. 3. 1942 koncentrační tábor Osvětim) – sokolský pracovník [online]. Fotografická databáze Langhans [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e WALDAUF, Jan. Antonín Benda (1892 - 1942) [online]. Databáze knih cz [cit. 2023-09-19]. Podle textu ve Věstníku sokolském. Dostupné online. 
  8. ↑ a b UHLÍŘ, Jan Boris. Sokolská odbojová organizace Jindra (závěrečná zpráva gestapa); Dokumenty [online]. Soudobé dějiny VIII/4 [cit. 2023-09-12]. Strana 793; strana 3 z 21 stran. Dostupné online. 
  9. ↑ Otakar Klich (* *10.5.1896, Polonoje, Volyň-Rovno, Rusko) [online]. Databázi spravuje Československá obec legionářská na základě dat poskytnutých VÚA-VHA PRAHA. [cit. 2023-09-21]. Legionářský poslužný spis. Dostupné online. 
  10. ↑ Otakar Klich (* 10. 5. 1896 Polonnoje, Ruské císařství – 18. 4. 1942 koncentrační tábor Osvětim) [online]. Fotografický archiv Langhans [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Kenotaf Otakar Klich [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2006-04-29 [cit. 2023-09-21]. Umístění: Praha 4, Vrbova 1795/8, Braník, hřbitov; Centrální evidence váleč. hrobů: CZE0004-55360. Dostupné online. 
  12. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Kenotaf Otakar Klich [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2006-09-24 [cit. 2023-09-20]. Umístění: Praha 4, Vrbova 1795/8, Braník, hřbitov, oddělení 2st. Dostupné online. 
  13. ↑ a b KOUŘIL, Jiří. Příčiny zrušení České obce sokolské 8. října 1941 [online]. Masarykova univerzita, 2015 [cit. 2023-09-12]. Studia sportiva. 9. 114. 10.5817/StS2015-1-13. (strana 118). Dostupné online. 
  14. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola 7. Opus pro smrtihlava, s. 422. První kniha z trilogie. 
  15. ↑ Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 Moravany u Kyjova – 5.9.1942 koncentrační tábor Osvětim) [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (AV ČR) [cit. 2023-09-21]. Středoškolský profesor, zemský školní inspektor, sokolský pracovník, publikační a redakční práce z oboru sokolského hnutí.. Dostupné online. 
  16. ↑ Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 (Moravany, okres Hodonín) – † 5.9.1942 (Osvětim)) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz) [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní desky Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-04-05 [cit. 2023-09-19]. Umístění: Praha 1, Újezd 450/40, v budově Tyršova muzea. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy