Antikultovní hnutí

Termínem antikultovní hnutí se označuje nejednotný proud organizací i jednotlivců, kteří se snaží upozornit na možné nebezpečí nových náboženských hnutí (NNH).[1]

Vzájemný vztah mezi novými náboženskými hnutími a antikultovním hnutím zkoumá sociologie náboženství.

Za první organizace, které je možné označit za antikultovní hnutí patřily ve Spojených státech působící organizace FREECOG (z anglického Freedom for Children of God) a CAN (Cult Awareness Network). V České republice působí obdobně Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů od roku 1993.

Podle religionisty Dušana Lužného antikultovní hnutí mediálně upozorňují na nebezpečí nových náboženských hnutí a mnohé skupiny antikultovního hnutí se soustředí také na možnost „vysvobození“ členů z negativního vlivu náboženské skupiny. Dále uvádí: „Některé tyto metody, zejména tzv. deprogramování, však hraničí se základními lidskými právy a o jejich oprávněnosti a adekvátnosti lze s velkým úspěchem polemizovat“.[2]

Historie antikultovních hnutí

První organizace, které by se daly označit za antikultovní, se začaly objevovat v 70. letech 20. století mezi evangelikálními skupinami. Mezi nejvýznamnější patřily FREECOG založené Tedem Patrickem a později CAN[3] založené Rickem Rossem.

Problematický a protiprávní postoj k NNH se projevil u činnosti organizace CAN, která v případu násilného „deprogramování“ Jasona Scotta utratila většinu prostředků svých dárců za právní pomoc a vyhlásila bankrot. Případ dovedl k osobnímu bankrotu i Ricka Rosse.[4] V říjnu 1996 zakoupili veškerá práva na provozování obchodního jména CAN scientologové[5]. Rick Ross později založil webovou stránku s názvem Rick Ross Institute, který čelil další žalobě.[6]

Antikultovní hnutí v Česku

V České republice působí od roku 1993 Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, která je religionisty považována za antikultovní hnutí.[3][7][8][9]

Antikultovní hnutí v Evropě

V Evropské unii působí od roku 1994 organizace FECRIS (francouzsky: Fédération Européenne des Centres de Recherche et d'Information sur le Sectarisme, anglicky: European Federation of Centres of Research and Information on Sectarianism), která vznikla na popud francouzské antikultovní organizace UNDAFI (anglicky: National Union of Associations for the Defence of Family and the Individual)[10] jako zastřešující pro evropské organizace zkoumající činnost skupin považovaných za kulty.[11] Od roku 2003 je financována francouzskou vládou.[12] a v roce 2009 získala dokonce zvláštní konzultativní status ECOSOC (Economic and Social Council) při OSN.[13] Mezi antikultovní hnutí je organizace FECRIS řazena např. Eileen Barkerovou podle které je založena s účelem zastřešení většího počtu antikultovních skupin[14], nebo Paulem A. Marshallem, který napsal, že mnoho cult-awareness groups (CAGs) které zkoumají nová náboženská hnutí patří do FECRIS.[15] Organizace European Coordination for Freedom of Conscience, která je účastnickou organizací Platformy základních práv EU (anglicky: EU Fundamental Rights Platform) vydala v roce 2014 report ohledně FECRIS, popisující rozdíly mezi tím, jak organizace popisuje sama sebe, a co ve skutečnosti dělají a říkají její klíčové osobnosti. Shrnula, že „činnost FECRIS představuje porušení principů respektu a tolerance vůči víře či přesvědčení ... a je v přímém protikladu k principům Evropské úmluvy o lidských právech a dalším mezinárodním nástrojům v oblasti lidských práv“.[16]

V Rakousku antikultovní hnutí reprezentuje GSK (Gesellschaft gegen Sekten und Kultgefahren), v roce 1992 přejmenované z Asociace pro duševní zdraví (Verein zur Wahrung der geistigen Freiheit), kterou založila psycholožka Brigitte Rollettová 29. září 1977 angažující se v informační kampani proti náboženským menšinám a novým náboženským hnutím.[17] GSK je deklarovaným členem FECRIS.[18] Mezi lety 1992 a 2008 bylo GSK financováno zemskou vládou města Vídně.[17] Další financování z fondů zemské vlády Dolního Rakouska je podle report HRWF netransparentní.[17]

Projevy antikultovních hnutí

Jedna z prvních vědeckých prací, která se zabývá problematikou antikultovních hnutí, je dílo The New Vigilantes: Deprogrammers, Anti-Cultists and the New Religions od Davida G. Bromleyho a Ansona Shupeho, kteří rozlišují dva možné způsoby přístupů antikultovních hnutí k novým náboženským hnutím. Ty se samozřejmě mohou prolínat a vzájemně doplňovat, jsou to:

  1. Náboženský, který pohlíží na nová náboženská hnutí jako na dílo Satana (např. věroučný omyl, který může člověka vést ke zlému).
  2. Sekulárně-racionalistický, který zdůrazňuje psychickou manipulaci a újmu, kterou nová náboženská hnutí navozují svým členům.[19]

Reference

  1. ↑ ZBÍRAL, David. Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí [online]. [cit. 2007-12-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ CD Nová náboženská hnutí (http://www.oleweb.net/nnh/hnuti.htm Archivováno 29. 5. 2008 na Wayback Machine.)
  3. ↑ a b LUŽNÝ, Dušan; VÁCLAVÍK, David. Nová náboženská hnutí - přehled a stručný popis jednotlivých hnutí: Antikultovní hnutí [online]. [cit. 2007-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ Kaplan, Jeffrey, Nova Religio, 1.10.1997, s. 139–149
  5. ↑ Demise CAN - http://www.cultawarenessnetwork.org/dbase/clippings/demise.html Archivováno 17. 11. 2007 na Wayback Machine.
  6. ↑ Toutant, Charles, Suits Against Anti-Cult Blogger Provide Test for Online Speech, New Jersey Law Journal, 10. ledna 2006.
  7. ↑ FUJDA, Milan, Náboženské menšiny jsou také menšiny, 21 bulletin pro moderní zelenou politiku, ISSN 1801-2426, 2005, roč. 1, č. 2, s. 6
  8. ↑ Mgr. Andrea Beláňová, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Analýza její diskurzivity., 26. 5. 2009, bakalářská práce, vedoucí David Zbíral.
  9. ↑ Zbíral David, Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí, Sociologie nových náboženských hnutí, jaro 2001
  10. ↑ Regis Dericquebourg, A Case Study: FECRIS Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine., Journal for the Study of Beliefs and Worldviews, 2012/2, p.183–189, ISBN 978-3-643-99894-1
  11. ↑ KIRBY, Terry. Family's plea for cult awareness week after student died in a state of terror. The Independent. March 27, 2004. Dostupné online [cit. 2009-06-18]. 
  12. ↑ BRUCE, Steve. Politics and Religion. [s.l.]: Polity, 2003. ISBN 0-7456-2820-6. S. 198. 
  13. ↑ Department of Economic and Social Affairs - NGO Branch: Výsledky pro hledání 'FECRIS' zobrazí profil
  14. ↑ LEHMANN, Hartmut. Multireligiosität im vereinten Europa: historische und juristische Aspekte. [s.l.]: Wallstein Verlag, 2003. OCLC 52308515 S. 227. 
  15. ↑ MARSHALL, Paul A. Religious Freedom in the World. [s.l.]: Rowman & Littlefield Publishers, Inc., 2007. ISBN 978-0-7425-6213-4. S. 31. 
  16. ↑ European Coordination of Associations and Individuals for Freedom of Conscience, Questions about FECRIS
  17. ↑ a b c Dominic Zoehrer, Human Rights Without Frontiers, Austria: GSK: Is the FECRIS-branch of Austria becoming a shadow of itself? Archivováno 27. 11. 2016 na Wayback Machine.
  18. ↑ FECRIS Members
  19. ↑ LUŽNÝ, Dušan. Antikultovní hnutí. Otázka nebezpečnosti nových náboženských hnutí a metody akademického studia náboženství [PDF formát]. [cit. 2007-12-08]. Celé číslo časopisu Religio 1/1996. Dostupné online. 

Literatura

  • LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1645-0. 
  • BROMLEY, D. G.; SHUPE, A. The New Vigilantes: Deprogrammers, Anti-Cultists and the New Religions. Beverly Hills: SAGE 1980

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.