Narodila se v rodině železničního úředníka Jana Berkovce a Anny roz. Chodorové 13. února 1881 v Blovicích. Měla dva sourozence: Jana (1891–1945) a Anežku Šimovou.
18. března 1907 složila na české Karlo-Ferdinandově univerzitě hlavní rigorózní zkoušku z botaniky a mineralogie (obhájila disertační práci Regenerace u jatrovek) a vedlejší rigorózní zkoušku z filozofie.[2] Byla velmi aktivní v dívčích a ženských organizacích a rovněž v domácích i zahraničních odborných institucích. R. 1919 vystoupila z katolické církve.
Kvůli zdravotním obtížím se přestala věnovat své vědecké práci a začala pracovat jako pedagožka. Do roku 1909 učila na dívčím lyceu v Chrudimi, později se stala profesorkou na soukromém pražském lyceu, kde do roku 1922 působila jako ředitelka. V letech 1918–1919 řídila nově založenou školu sociální péče a byla profesorkou přírodních věd na městské Vyšší dívčí škole. Podnikala četné studijní cesty do zahraničí, mj. se 1920–1921 zúčastnila desetiměsíčního kurzu na dívčí zahradnické škole v Philadelphii, navštívila také několikrát Německo, Nizozemsko, Francii, Polsko, Velkou Británii, Skandinávii. Zasloužila se o otevření zahradnické školy pro dívky v Praze-Krči a v září 1922 byla jmenována její ředitelkou. V letech 1924–1925 vedla v Chrudimi nově založený pedagogický seminář pro učitelky hospodyňských škol. Stala se členkou zkušební komise pro učitelky zemědělských škol v roce 1925. Mimo jiné stála v roce 1924 u vzniku Skupiny organizace práce v domácnosti, pozdější Ústředí československých hospodyň. Jako členka Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu se účastnila i politického dění.
Skauting
Ke skautingu ji přivedla láska k přírodě. Úkolu založit dívčí skauting se Anna Berkovcová ujala na žádost Vlasty Štěpánové. 11. ledna 1915 rozhodlo vedení organizovat dívčí skauting ve společném ústředí s chlapci v Junáku, v němž byl za tímto účelem vytvořen Odbor pro dívčí výchovu skautskou. Anna Berkovcová se stala jeho předsedkyní a vedla jej do roku 1918.
Hned v květnu téhož roku na skautských slavnostech v pražské Klamovce postavil oddíl Sasanek vlastnoručně stan. Anna Berkovcová následně se sedmičlenným ženským výborem vypracovala program pro dívky. Naplánovala jim utužování fyzických a morálních sil, pohyb, táboření, kuchaření, ruční práce, ošetřování nemocných, propagaci správné výživy, zručnost a samostatnost.[3]
Po první světové válce se již skautingu věnovala pouze sporadicky přednášením na vzdělávacích akcích.[4]
Vznik a vývoj Čechovy květnice: 23. 11. 1909 – 23. 11. 1911 – sestavila. Praha: Svaz okrašlovací, 1911[5]
Rostlinopis pro nižší třídy dívčích lyceí a střední školy dívčí. Díl 1., pro 1. tř. – Praha: Unie, 1913
Rostlinopis pro nižší třídy dívčích lyceí a střední školy dívčí. Díl 2., pro 2. tř. – Praha: Unie, 1913
Kam ze střední školy dívčí? – Praha: Sdružení akademicky vzdělaných žen (SAVŽ): Alois srdce, 1914
Ženské studium na českých školách středních a vysokých: almanach – redakční kruh A. Berkovcová, A. Císařová, A. Fischerová, J. Knedlhansová, L. Machová, Marie Slavíková; z redakce odpovídá Marie Slavíková. Praha: SAVŽ, 1917
Práce v zahradě – Praha: České lidové knihkupectví a antikvariát, 1923
Výroční zpráva Státní hospodyňské školy, Státních pedagogicko-didaktických kursů a Státního pedagogického semináře pro vzdělání učitelek škol hospodářských v Chrudimi – Berkovcová A., Dušánek František. 1922–1923 – 1925–1926. Chrudim: Státní hospodyňská škola, 1926
