Anatolij (Kuzněcov)

Jeho Vysokopřeosvícenost
Anatolij
Emeritní arcibiskup kerčský
Emeritní vikář surožské eparchie
CírkevRuská pravoslavná církev
DiecézeSurož
Jmenování17. července 2002
Emeritura4. května 2017
PředchůdceIlarion (Alfejev)
Nástupcezrušeno
Zasvěcený život
Sliby11. října 1960
Svěcení
Jáhenské svěcení31. října 1954
světitel Palladij (Šerstěnnikov)
Kněžské svěcení1. července 1956
světitel Makarij (Dajev)
Biskupské svěcení3. září 1972
světitel Pimen
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Biskup vilniuský a litevský (1972–1974)
  • Biskup zvenigorodský a zástupce moskevského patriarchátu při antiochijském patriarchátu (1974–1979)
  • Biskup ufský a stěrlitamakský (1979–1990)
  • Biskup kerčský a vikář surožské eparchie (1990–1993)
  • Arcibiskup kerčský a vikář surožské eparchie (1993–2001)
Osobní údaje
Rodné jménoJevgenij Vlasovič Kuzněcov
(Евгений Власович Кузнецов)
ZeměRuskoRusko Rusko
Datum narození28. května 1930
Místo narozeníIrkutsk, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnostruská
Alma materMoskevská duchovní akademie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatolij (světským jménem: Jevgenij Vlasovič Kuzněcov; 28. května 1930, Irkutsk – 26. ledna 2024[1]) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a emeritní arcibiskup kerčský a vikář surožské eparchie.

K roku 2023 byl nejstarším biskupem ruské pravoslavné církve.

Život

Narodil se 28. května 1930 v Irkutsku.[2]

Od roku 1947 byl psalomščikem ve vesnici Vercholenskoje a roku 1949 se stal hypodiakonem biskupa irkutského Palladija (Šerstěnnikova).[2]

Roku 1949 nastoupil na Moskevský duchovní seminář.[2]

Od roku 1951 sloužil v řadách Sovětské armády. Sloužil v Tichooceánském loďstvu. Po návratu roku 1954 pokračoval ve studiu.[2]

Dne 31. října 1954 jej arcibiskup irkutský Palladij rukopoložil na diákona (celibát) a roku 1956 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii.[2]

Dne 1. července 1956 byl arcibiskupem možajským Makarijem (Dajevem) rukopoložen na jereje.[2]

Roku 1960 dokončil akademii.[2]

Dne 11. října 1960 byl v chrámu Svaté Trojice Trojicko-sergijevské lávry postřižen na monacha se jménem Anatolij.[2]

Od roku 1960 přednášel Písmo svaté v Moskevském duchovním semináři a později na akademii.[2]

V říjnu 1963 byl povýšen na igumena a roku 1968 na archimandritu.[2]

Roku 1972 jej Svatý synod zvolil biskupem vilniuským a litevským. Dne 3. září 1972 proběhla v chrámu Zjevení Páně v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Pimen, metropolita leningradský a novgorodský Nikodim (Rotov), metropolita tulský a beljovský Juvenalij (Pojarkov), metropolita surožský Antonij (Bloom), arcibiskup volokolamský Pitirim (Něčajev), arcibiskup dmitrovský Filaret (Vachromejev), biskup taškentský a středoasijský Platon (Lobankov), biskup podolský Serapion (Fadějev) a biskup zarajský Chrizostom (Martiškin).[2]

Dne 3. září 1974 se stal biskupem zvenigorodským a zástupcem moskevského patriarchátu při antiochijském patriarchátu.[2]

Dne 16. listopadu 1979 byl ustanoven biskupem ufským a stěrlitamakským.[2]

Dne 20. července 1990 jej Svatý synod jmenoval biskupem kerčským a vikářem surožské eparchie. Dne 25. února 1993 byl povýšen na arcibiskupa.[2]

Dne 27. prosince 2001 byl Svatým synodem penzionován z důvodu nemoci a 17. července 2002 byl znovu uveden do služby arcibiskupa kerčského.[2]

Dne 4. května 2017 byl znovu penzionován. Jako místo pobytu byl určen Savvino-Storoževský monastýr.[3]

Reference

  1. ↑ Преставился ко Господу старейший архиерей Русской Православной Церкви архиепископ Анатолий (Кузнецов). www.patriarchia.ru [online]. Ruská pravoslavná církev, 2024-01-26 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Moskevský patriarchát
  3. ↑ ЖУРНАЛЫ заседания Священного Синода от 4 мая 2017 года

Externí odkazy