Amidochlorid rtuťnatý

Amidochlorid rtuťnatý
Struktura
Struktura
Obecné
Systematický názevazanid-chlorid rtuťnatý
Funkční vzorecHgNH2Cl
Sumární vzorecHgNH2Cl
Vzhledbílý prášek[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS10124-48-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)233-335-8
PubChem3032553
SMILES[NH2-].[Cl-].[Hg+2]
InChIInChI=1S/ClH.Hg.H2N/h1H;;1H2/q;+2;-1/p-1
Vlastnosti
Molární hmotnost252,07 g/mol
Hustota5,70 g/cm3 (20 °C)[1]
Rozpustnost ve voděrozpustný[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		rozpustný v  kyselině chlorovodíkové, dusičné a octové a v roztocích thiosíranu sodného a uhličitanu amonného[1]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
H-větyH300 H310 H330 H373 H400 H410[1]
P-větyP260 P262 P264 P270 P271 P273 P280 P284 P301+310 P302+350 P304+340 P310 P314 P320 P321 P322 P330 P361 P363 P391 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amidochlorid rtuťnatý je anorganická sloučenina se vzorcem HgNH2Cl. Jedná se o jednorozměrný polymer, (HgNH2)n s chloridovými protiionty.[2][3]

Připravuje se reakcí amoniaku s chloridem rtuťnatým. Reakcemi se zásadami z něj vzniká Millonova zásada, [Hg2N]OH·(H2O)x. Je také známa řada podobných amido- a nitridosloučenin obsahujících chloridové, bromidové a hydroxidové ionty.[4]

Před zjištěním toxicity byl amidochlorid rtuťnatý používán jako povrchové antiseptikum a dezinficiens.[5][6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mercuric amidochloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/3032553
  2. ↑ A. F. Wells. Structural Inorganic Chemistry. Oxford: Clarendon Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-19-855370-6. 
  3. ↑ W. N. Lipscomb. The structure of mercuric amidochloride, HgNH2Cl. Acta Crystallographica. 1951, s. 266–268. DOI 10.1107/S0365110X51000866. 
  4. ↑ A. F. Holleman; E. Wiberg. Inorganic Chemistry. San Diego: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5. 
  5. ↑ W. Aberer; G. Gerstner; H. Pehamberger. Ammoniated mercury ointment: outdated but still in use. Contact Dermatitis. 1990, s. 168–171. DOI 10.1111/j.1600-0536.1990.tb04778.x. PMID 2149317. 
  6. ↑ http://www.huidziekten.nl/allergie/stoffen/mercury-ammonium-chloride.htm

Externí odkazy