Dne 12. února 1298 byla Alžběta zasnoubena s Přemyslovcem Václavem III.[2]
Koncem roku 1300 byla otrávena Alžbětina babička Thomasina Morosiniová a otec Ondřej ji následoval do hrobu již v lednu 1301.[3]Arpádovci tak vymřeli po meči. Královna vdova Anežka Habsburská vydala 15. ledna 1301 v Budíně listinu, jíž převzala uherský královský palác do své správy.[3] Bylo nutné najít nového panovníka, v jehož těle by kolovala arpádovská krev. Uherští magnáti nechtěli přijmout kandidaturu Karla Roberta z Anjou a hledali jinou možnost. V úvahu připadal Ota III. Dolnobavorský, po matce Arpádovec a Václav III., vnuk Kunhuty Haličské a snoubenec desetileté Alžběty. Nakonec rozhodlo bohatství českého krále. Uherští páni byli uplaceni kutnohorským stříbrem.[4]
27. srpna 1301 Václav III.
„
...v den Rufa mučedníka byl od arcibiskupa kaločského ve městě Královském Bělehradě s přeskvělou nádherou slavnostně korunován svatou korunou uherských králů. Byli tam přítomni arcibiskupové, hrabata a přemnozí šlechticové a po skončení oné radostné slavnosti uctivě dovedli toho nového krále do Budína. Tak se tedy dědic český stal králem uherským.
Papež Bonifác VIII. 31. května 1303 svým výrokem podpořil Karla Roberta z Anjou jako uherského krále a pohrozil církevními tresty všem, kteří by nadále chtěli podporovat Ladislava V. Uherští magnáti začali opouštět přemyslovský tábor a situace se vyostřila v okamžiku, kdy papežem podpořený římský král Albrecht Habsburský předložil Václavovi II. celý soubor přemrštěných a maximalistických požadavků. Český král se měl zříci nároků na Uhry, ale i na zastavené Chebsko, Míšeňsko a části Falce, vzdát se polské koruny a na pět či šest let odstoupit Albrechtovi desetinu příjmů z kutnohorských stříbrných dolů. Pokud by tyto nehorázné požadavky odmítl, žádal Habsburk vysoké odstupné. Nesplnitelné požadavky bylo nutno rozhřešit na bitevním poli. K Albrechtovi se přidala většina říšských knížat kromě Askánců.[6] V létě 1304 se nemocný český král společně s vojskem vydal do Uher pro svého syna a společně s následníkem si odvezl i svatoštěpánskou korunu. Na podzim 1304 Čechy odolaly habsburskému vpádu a v červnu 1305 Václav II. podlehl tuberkulóze a Václav III. se stal českým králem.
Mladý král zrušil zasnoubení s Alžbětou v říjnu 1305, údajně čtyři dny po svatbě s Violou Těšínskou.[7] Již bývalá snoubenka Alžběta byla tou dobou ve Vídni pod habsburskou kuratelou.[6] 10. října Václav ještě použil titul uherského krále a to na listině v Bruntále. Poté se titulu vzdal a společně s uherskými korunovačními klenoty jej předal bratranci Otovi Dolnobavorskému, který se v převlečení vydal do Uher.[8]