Poloha kráteru Alphonsus.Pojmenované kráterové jamky na dně Alphonsa.Záběr z Rangeru 9 na brázdy Rimae Alphonsus na dně kráteru.
Alphonsus je starý impaktní kráter typu kruhového pohoří, nacházející se blízko nultého poledníku na přivrácené straně Měsíce. Má průměr 118 km.[1] Dno kráteru je nepravidelné, obsahuje soustavu brázd Rimae Alphonsus, mnoho kráterových jamek a také několik tmavých skvrn vulkanického původu[2]. Je zde i centrální vrcholek nazvaný Alphonsus alfa (α). Pěti z kráterových jamek v severovýchodní části kráteru přidělila Mezinárodní astronomická unie jméno (viz kapitola Kráterové jamky).
Alphonsus lehce zasahuje na severu do rozlehlého kráteru Ptolemaeus. V jeho blízkosti se nachází také výrazné krátery Albategnius a Arzachel.[3]
Kráter Alphonsus figuruje i mezi měsíčními lokacemi, kde byly zaznamenány tzv. měsíční přechodné jevy. Sovětský astronom Nikolaj Kozyrev v roce 1958 pozoroval výron plynu a pořídil fotografii spektra.[4] Věřil, že tento jev má souvislost se sopečnou činností. Nicméně lunární mise výsledky emisí nikdy nepotvrdily.
Pojmenován je podle Alfonse X. Kastilského řečeného Moudrý, kastilského krále, který se zabýval mj. i astronomií.[6][1] Podobně jako mnoho dalších kráterů jej pojmenoval italský astronom Giovanni Battista Riccioli, jehož měsíční nomenklatura z roku 1651 se stala standardem. Riccioli jej původně pojmenoval „Alphonsus Rex“ (král Alfons), ale slovo Rex bylo z názvu později odstraněno.[7] Předchozí astronomové dali kráteru jiné názvy; nizozemský astronom Michael van Langren jej na své mapě z roku 1645 uvádí jako „Ludovici XIV, Reg. Fran.“ po francouzském králi Ludvíku XIV.[8] a Johannes Hevelius jej nazval „Mons Masicytus“.[9]
Kráterové jamky
Pěti malým kráterům (tzv. kráterovým jamkám) v severovýchodní části Alphonsa přidělila Mezinárodní astronomická unie vlastní jméno. Jsou to:
