Kyslík vytváří řadu alotropických modifikací:

• volné kyslíkové radikály (O^•)
• dikyslík (O₂)
• ozon (O₃)
• tetrakyslík (oxozon) (O₄)
• pevný kyslík

Nejrozšířenější alotropickou modifikací kyslíku je dvouatomová molekula kyslíku, někdy zvaná dikyslík. Kyslík v této formě tvoří 21 % zemské atmosféry. O₂ má délku vazby 121 pm a vazebnou energii 498 kJ/mol.^[1]

Kyslík je bezbarvá látka s bodem varu −183 °C. V běžných podmínkách je proto plynný.

Tříatomový kyslík je velmi reaktivní alotrop kyslíku. Má silné oxidační vlastnosti. Objeven byl německým chemikem Christianem Fridrichem Schönbeinem roku 1840. Ve stratosféře slouží k absorbování UV záření. Vzniká rozkladem O₂ na radikály ${\displaystyle {\ce {O2 ->[UV] 2 O^{.}}}}$ a ty reagují s plynným kyslíkem z vzniku ozonu ${\displaystyle {\ce {O^{.}\ + O2 -> O3}}}$.

Existence tetrakyslíku byla předpovězena už na začátku 20. století. Prokazatelně byl detekován roku 2001 pomocí hmotnostní spektrometrie, jako sloučenina s dobou života 1 μs.^[2]

Pevný kyslík vzniká za normálního tlaku při teplotách pod −218,79 °C (54,36 K). Je to, podobně jako kapalný kyslík, čirá látka s lehce namodralou barvou způsobenou absorpcí červeného záření.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu alotropické modifikace kyslíku na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Allotropes of oxygen na anglické Wikipedii.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.