Alois Tomáš z Harrachu se podruhé oženil s Annou Cecílií, poslední příslušnicí štýrského hraběcího rodu Thannhausenů. Aby jméno a erb rodu nezaniklo, vydal císař Josef I. dne 26. ledna1708 diplom, který povoloval, aby brucká větev Harrachů připojila napříště ke svému jménu i predikátz Thannhausenuapřijala takéthannhausenský erb.[4] Od té doby je erb Harrachů (3 pštrosí pera vyrůstající ze zlaté koule uprostřed červeného pole) umístěn na středním štítku erbu, zatímco erbovní pole 1 a 4 zobrazuje zlatý orlí pařát na černém poli, znak Thannhausenů, a pole 2 a 3 jsou rozdělená na dvě zlatá a červená menší pole, dělená pokosem černým a bílým břevnem, bývalý znak rodu Aeckherlinů, který Thannhausenové dříve podobně "zachránili před vymřením". Na erbovním štítě leží hraběcí korunka a z ní vyrůstají čtyři turnajové přilby s korunkami a klenoty. Vnitřní přilba heraldicky vpravo (tj. opticky vlevo) s červeným chocholem, ve kterém je vetknut harrachovský znak se třemi pštrosími pery, patří Harrachům stejně jako vnější přilba vpravo se dvěma buvolími rohy, z nichž z každého vyrůstá šest pštrosích per. Vnitřní přilba vlevo s klenotem ve tvaru orlího spáru je thannhausenská a vnější přilba vlevo s chocholem v barvách rodu patří Aeckherlinům.
Podoba erbu Harrachů v 16. století z erbovníku: „Allerlay Wapen“ (čes. veškeré znaky)
Exlibris pro Aloise Tomáše Rajmunda z Harrachu, 1708
Erb hrabat z Harrachu na Rohrau a Thannhausenu
Rodina
Alois z Harrachu se 22. dubna 1691 oženil s hraběnkou Marií Barborou ze Šternberka († 1694/95), ze sňatku vzešlo 5 dětí:
Josef Filip Václav (28. prosince 1691 – 9. prosince 1693)
František Václav (1692)
Marie Filipína Josefa (9. ledna 1693, Vídeň – 2. dubna 1763, Praha), provdaná za Jana Františka, hraběte z Thun-Hohensteinu
Ferdinand Leopold (21. prosince 1693 – 5. prosince 1694)
Václav Bedřich (1694)
Podruhé se Alois Tomáš oženil 22. srpna 1695[5] s Annou Cecílií, hraběnkou z Thannhausenu (14. března 1674 – 15. února 1721) její predikát nosí rod Harrachů dodnes. Z manželství vzešlo 10 dětí:
Marie Aloisie (13. ledna 1702 – 16. května 1775), provdala se 13. února 1721 za Františka Antonína, 3. knížete z Lamberka (30. září 1678 – 23. srpna 1759)
František Antonín (13. prosince 1702 – 27. července 1707)
Leopold Josef Jakub (27. dubna 1706 – 13. května 1706)
František Josef Jan Antonín (8. března 1707 – 27. července 1707)
Ferdinand Bonaventura II. (11. dubna 1708 – 28. ledna 1778), oženil se poprvé s hraběnkou Marií Alžbětou z Gallasu (18. ledna 1718, Řím – 8. ledna 1738), dcerou někdejšího neapolského místokrále, Jana Václava, hraběte z Gallasu, podruhé se oženil 9. října 1740 s hraběnkou Marií Rózou z Harrachu (20. srpna 1721 – 19. srpna 1785) svou neteří a dcerou Bedřicha Augusta
Potřetí se oženil 8. června 1721 s hraběnkou Marií Ernestinou z Ditrichštejna (13. července 1683 – 30. ledna 1744), vdovou po zmíněném Janu Václavovi z Gallasu, manželství zůstalo bezdětné, ale Marie přinesla do manželství severomoravské panství Janovice a severočeské panství Šluknov.[6]
↑GSCHLIESSER, Oswald von. Der Reichshofrat. 1. vyd. Wien: Adolf Holzhausen, 1942. 559 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 323. (německy)Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
↑KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657-1658): volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2009. 327 s. ISBN978-80-86829-43-2. S. 186n (pozn. č. 165). Hrabě Vollrath Schenck ostatně již o dva roky později umírá jako poslední z rodu. Úřad říšských dědičných číšníků (šenků) pak přechází dědičně na hrabata z Althanu..
↑FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 2. F-J. Senftenberg: Selbstverlag, 1970. 5 svazků (277 s.). S. 164. (německy)
↑Stránka o genealogii Harrachů a Thannhausenů [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑SCHUMANN, Gottlieb. Jährliches genealogisches Handbuch. 1. vyd. [s.l.]: Gleditsch, 1732. 564 s. Dostupné online. S. 495. (německy) Psáno švabachem.
Literatura
KELLENBRENZ, Hermann: Harrach, Aloys Graf von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 7, Duncker & Humblot, Berlin 1966, ISBN3-428-00188-5, S. 697-698, dostupné online
HEILINGSETZER, Georg, Die Harrach. Ihre Stellung in Politik, Wirtschaft und Kultur des alten Österreich. In: Palais Harrach. Geschichte, Revitalisierung und Restaurierung des Hauses an der Freyung in Wien. Trauner, Linz 1995, ISBN3-85320-713-8, S. 81–87.