Pocházel ze staré šlechtické rodiny Serényiů usazené od 16. století na Moravě. Narodil se jako nejstarší z devíti dětí v rodině významného rakouskéhomineraloga a majitele lomnického panství hraběte Jana Nepomuka Serényiho (1776–1854) a jeho manželky Aloisie, rozené baronky Eötvösové (1791–1862).[2] V Pešti studoval filozofii a práva, titul doktora filozofie získal v roce 1830. Jako úředník poté působil v Košicích a u uherské dvorské komory ve Vídni, v letech 1843–1848 zasedal také v uherském sněmu. Po převzetí rodového dědictví na Moravě přesunul své veřejné aktivity do Brna, kde byl v letech 1861–1890 dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu.[3] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku a věnoval se především problematice zemědělství, na půdě sněmu ale nijak aktivně nevystupoval.[4] V roce 1879 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[5] Na Moravě řídil několik let Moravskoslezský lesnický spolek a v roce 1867 - 1868 zastával funkci předsedy Moravské zemědělské společnosti. V rodné Lomnici byl čestným náčelníkem sboru dobrovolných hasičů. V Lomnici se také zasloužil o postavení a úpravu mnoha staveb např. kostela nebo nového hřbitova. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy[6] a papežského Řádu sv. Řehoře Velikého.
Původně byl v Uhrách majitelem velkostatku Putnok, kde po roce 1834 nechal postavit klasicistní zámek. Tento majetek později přenechal mladšímu bratru Ladislavovi (1815–1893).[7] Od roku 1846 za otce spravoval moravská panství Luhačovice a Lomnice, krátce před otcovým úmrtím převzal do osobní správy velkostatek Lomnice (1853).[8] K velkostatku patřilo 2 360 hektarů půdy, z toho byla většina lesů. Hodnota velkostatku byla v roce 1850 sumou 400 000 zlatých. K průmyslovým provozům patřily pivovar a lihovar v Lomnici, dva parní mlýny a vápenka v Čebíně.[9] Kromě toho byl Alois Serényi podílníkem cukrovaru v Tišnově. Přes léto sídlil na zámku v Lomnici,[10] v zimě pobýval v Brně.
,_z%C3%A1mek.jpg)
