Alois Křejpský se narodil roku 1901 Pavlíně Křejpské, která však kvůli majetkovým poměrům zůstala svobodnou matkou – otec Josef Štěrba (1876–1944) si ji kvůli nátlaku svojí bohaté rodiny nemohl vzít.[1] Rok po porodu Aloisova matka zemřela a on i jeho sestra Pavlína vyrůstali odděleně v dětských domovech – Alois Křejpský konkrétně u Sázavy. Až později Aloisova sestra zjistila, že má sourozence, a Aloise Křejpského vyhledala, když byl na vojně v Košicích – z té doby pochází jejich společná fotografie.[1]
Alois Křejpský pak pracoval jako zřízenec hlavního města Prahy, měl na starosti údržbu chodníků a parků a byl popisován jako sympatický muž.[2][3] S manželkou Františkou a čtyřmi dcerami – Pavlou, Věrou, Jiřinou a Růženou – žili v dřevěné boudě v zahrádkářské kolonii v Michli, posléze se přestěhovali na Háje.[1] Následně se k nim nastěhoval i Aloisův otec Josef Štěrba, tou dobou již hluchý, zemřel v roce 1944.[1]
V noci ze 6. na 7. května 1945 se Alois Křejpský společně s dalšími chodovskými muži vydal zastavit německé vojáky, kteří postupovali po silnici od Kateřinek.[2] Jelikož se ale domů nevrátil, šla jej hledat manželka a našla jej mrtvého v jetelovém poli.[1][2] Chodovští občané vystrojili Křejpskému i dalším padlým 11. května velký pohřeb, padlí byli následně pohřbeni do společného hrobu v polích u Opatova, na místě, kde byl plánovaný vznik Chodovského hřbitova.[1][2]
Ocenění a vyznamenání
Pomník padlým na rohu ulic Květnového vítězství a VýstavníPomník Aloise Křejpského v Ženíškově ulici
