Alfred von Matt
První sekční šéf na ministerstvu války
Ve funkci: 1905 – 1910
Předchůdce	Arthur Pino von Friedenthal
Nástupce	Alexander von Krobatin
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	generál pěchoty v. v. (1919), generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1907), polní podmaršál (1902), generálmajor (1897)
Narození	27. září 1843 Chomutov
Úmrtí	21. srpna 1919 (ve věku 75 let) Vídeň
Choť	Antonia Maria Sedlnitzká z Choltic
Příbuzní	Maximilian von Matt (bratr)
Profese	důstojník
Ocenění	rytíř Řádu Františka Josefa (1886) Řád železné koruny 3. třídy (1894) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1905) velkokříž Řádu Františka Josefa (1908) velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1910) … více na Wikidatech
Commons	Alfred von Matt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Bernhard Josef von Matt (27. září 1843 Chomutov – 21. srpna 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v c. k. armádě, zúčastnil se války s Pruskem (1866) a později byl štábním důstojníkem u různých posádek. Několik let sloužil mimo jiné v Praze, Opavě nebo Znojmě, v letech 1905–1910 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu války a v roce 1907 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.^[1]

Pocházel z důstojnické rodiny, narodil se jako nejmladší syn c. k. majora Bernharda von Matta (1788–1868) povýšeného v roce 1857 do šlechtického stavu. Po matce Luise (1811–1893) byl potomkem velkostatkářské rodiny Schreiter von Schwarzenfeld.^[2] Vystudoval Technickou vojenskou akademii ve Vídni a do aktivní služby nastoupil jako poručík k 16. praporu polních myslivců v Opavě. Za prusko-rakouské války bojoval v bitvě u Trutnova. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou dokončil v roce 1877 v hodnosti nadporučíka a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Formálně byl stále veden u 16. praporu myslivců, ale zároveň byl štábním důstojníkem u 17. pěchotní brigády v Praze.^[3] V roce 1878 byl povýšen na kapitána a poté působil několik let na ministerstvu války.^[4] Od roku 1886 byl v hodnosti majora šéfem štábu 1. pěchotní divize v Sarajevu. V roce 1891 byl v hodnosti plukovníka přednostou 5. oddělení na ministerstvu války (odbor pro záležitosti generálního štábu a technického vojska), později byl jmenován velitelem pěšího pluku č. 99.^[5]

V roce 1897 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 59. pěší brigády v Černovicích.^[6][7] Od roku 1902 byl velitelem 7. pěší divize v Osijeku a téhož roku získal hodnost polního podmaršála.^[8][9] V letech 1905–1910 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu války.^[10] K datu 1. listopadu 1907 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, v roce 1908 obdržel ještě hodnost generála pěchoty.^[11] K datu 1. května 1910 byl penzionován.^[12]

Za první světové války byl veden ve stavu velitelských záloh a po zániku monarchie požádal o zařazení do armády v Československu. V červenci 1919 mu byla v československé armádě přiznána hodnost generála pěchoty ve výslužbě s nárokem na penzi.^[13] Zemřel o měsíc později ve Vídni.^[14]

Od roku 1857 byl spolu s otcem a staršími bratry uživatelem šlechtického stavu (Edler von Matt). Za účast v prusko-rakouské válce obdržel Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866). Během následující vojenské služby získal další ocenění^[15] a v roce 1908 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[16]

• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866)
• rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1886)
• Řád železné koruny III. třídy (1894)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1905)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
• velkokříž Leopoldova řádu (1910)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo)

V roce 1872 se na zámku ve Výškovicích oženil s baronkou Antonií Marií Sedlnickou z Choltic (1845–1932), s níž se seznámil během své služby v Opavě. Antonie byla dcerou barona Mořice Sedlnického z Choltic ze staré slezské šlechtické rodiny a Karolíny, rozené hraběnky Bukůvkové z Bukůvky.^[17] Z jejich manželství se narodily čtyři děti.^[18] Nejstarší syn Rudolf Bernard (1874–1895) zemřel předčasně, mladší syn Mořic (*1887) byl c. k. majorem a zúčastnil se první světové války. Dcera Karolína (1882– 1905) byla manželkou pozdějšího c. k. generálmajora Ericha Šostariće.

Jeho starší bratr Maximilian (1837–1910) působil ve státních službách a byl dlouholetým okresním hejtmanem v Podbořanech.

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 284–286 (heslo Matt) ISBN 978-80-904241-3-5