Pokřtěn byl jako Alexandr, narodil se v rodině mydláře Antona Balcárka (1809–1855) a jeho manželky Barbory, rozené Kouřilové (1815–??).[1] Matka mu zemřela o rok později (25. 9. 1841)[3] a otec se znovu oženil. Celkem se Anonínu Balcárkovi narodily dvě děti z prvního a osm dětí z druhého manželství.[4]
Jako osmiletý byl poslán na výměnu („na handl“) do německy mluvící oblasti, školu absolvoval v Uničově. Postoupil do latinského gymnázia v Olomouci, kde byl také zpěvákem v kostele svatého Mořice. Po konfliktu s vedením školy kvůli účasti na zakázané večerní slavnosti („Vínku“) se neodvážil absolvovat maturitu v Olomouci a odjel do Vídně. Ani zde maturitu nesložil a živil se opisováním not a prodejem knih. Poté, co dostal nabídku na místo korektora v pražských Humoristických listech, přesídlil do Prahy.[5]
Koňská brána (Světozor, 1876)
30. dubna 1862 utrpěl vážné zranění po pádu (možná úmyslném skoku) z Koňské brány[6] a ještě téže noci zemřel v nemocnici.[2]
Byl pohřben na IV. Olšanském hřbitově,[7] obřad vedl vyšehradský děkan Václav Štulc.[8] Jeho hrob je označen slovy „Zhynula naděje“ a „Moravan“.[9]
Tvorba
Ve své době byl považován za nejpopulárnějšího básníka Moravy.[zdroj?] Kvůli brzkému skonu však nemohl svou tvorbu plně rozvinout. Byl ovlivněn dobovým romantismem, historismem a panslavismem. Ve svých básních se obracel ke slovanství a opěvoval i krásy Moravy a její historii. (Lidové noviny však v roce 1913 zveřejnily recenzi vydání Balcárkova díla, ve kterém anonymní kritik dovozuje, že Balcárek byl epigonem obrozeneckých básníků i svých současníků (Nerudy a Hálka.[10] Moderní kritika naopak oceňuje, že Balcárek ve svém vývoji překonával idealizování charakteristické pro Jána Kollára a že směřoval k modernějšímu básnickému projevu představovanému májovci.[11])
Knižní vydání
Aleksandra Balcárka Pozůstalé básně, věnované od zvěčnělého spisovatele čackému, vlastimilovanému študentstvu moravskému (vydali přátelé jeho v Praze žijící; Praha, J. Grégr a Fr. Šimáček, 1862)[12]
Moravana Aleše Balcárka Zůstalé básně věnované od zvěčnělého básníka čackému, vlastimilovnému študentstvu moravskému (Praha, Fr. A. Urbánek, 1874)
Básně Moravana Alše Balcárka se zbytky jeho denníku a korrespondence (vydání uspořádal, úvodem a poznámkami opatřil Miloslav Hýsek; V Praze, Fr. A. Urbánek, 1913)
Z díla Alše Balcárka (výbor uspořádal a úvodem opatřil Bedřich Slavík; V Uničově, Okresní osvětový sbor, 1937)[13]
Ukázka
Znáš, ty světe, ony vábné kraje,
kdežto znějí staré slávy báje,
Velehrad kde někdy stál,
Svatopluk král panoval.
Odkazy
Poznámky
↑V matrice narozených uvedena chybná poznámka, že zemřel 8. května 1862. V době již byl čtyři dny pohřben.
↑PRAVDĚPODOB. BRZOBOHATÝ, František. Ze života Alexandra Balšánka. In: ČAJOVÁ, Jaroslava. Naděje nezhynula. Praha: Janua, 2002. ISBN80-902622-7-9. S. 14–19.
.jpg)
