Alexandr Bogdanov
Narození	10.jul. / 22. srpna 1873greg. nebo 22. srpna 1873 Sokůlka
Úmrtí	7. dubna 1928 (ve věku 54 let) Moskva
Příčina úmrtí	infekční onemocnění
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	filozof, ekonom, lékař, spisovatel, básník, sociolog, novinář, autor sci-fi, politik a revolucionář
Alma mater	Lomonosovova univerzita Lékařská fakulta Charkovské univerzity
Témata	lékařství, ekonomie, filozofie, politická aktivita a literární tvorba
Politická příslušnost	Bolševici
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Alexandrovič Bogdanov (rusky Александр Александрович Богданов), vlastním jménem Malinovskij (Малиновский); 22. srpna 1873, Sokůlka, Grodno – 7. duben 1928, Moskva)^[1] byl ruský filozof, ekonom, spisovatel, žurnalista, lékař a člen frakce bolševiků.^[2]

Narodil se do učitelské rodiny. Při dostudování na Lomonosovově univerzitě byl zatčen za vstup do organizace Svoboda lidu a deportován do Tuly. Po propuštění studoval na Charkovské univerzitě.

V roce 1899 byl zatčen a deportován do Vologdy. Po propuštění přijal pseudonym Bogdanov a v roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Když se strana rozštěpila, přiklonil se k bolševické frakci.

Začal pracovat v redakci novin Vperjod (česky Vpřed), Proletari (česky Proletáři) a Novaja žizň (česky Nový život). V letech 1904 až 1906 publikoval tři svazky filozofického cyklu „Empiriomonismus“, v nichž se pokoušel propojit marxismus s filozofií Ernsta Macha, Wilhelma Ostwalda a Richarda Avenaria.

Tato práce později ovlivnila mnoho marxistických teoretiků, včetně Nikolaje Bucharina. Jeho dílem se nechal inspirovat i Lenin ve své filozofické práci Materialismus a empiriokriticismus.

Po revoluci roku 1905 došlo mezi ním a Leninem k mnoha rozporům, které roku 1909 vyvrcholily jeho vyhnáním z bolševické frakce a emigrací na Capri. Tam se spojil s Maximem Gorkým a Anatolijem Lunačarským, se kterými založil školu pro tovární dělníky.

Roku 1908 napsal knihu Rudá hvězda^[3], v níž pojednává o cestách na Mars, což bylo tehdy považováno za sci-fi.

V roce 1910 přemístil školu do Bologne.

Roku 1914 se vrátil do Ruska, kdy sloužil v první světové válce jako lékař v nemocnici.

Za říjnové revoluce roku 1917 nehrál žádnou roli. Lenin mu několikrát nabídl odpuštění a návrat k bolševikům, on však pokaždé odmítl. Stal se sice editorem ve stranickém deníku Pravda, roku 1922 však odešel i z redakce, údajně pro neshody s kolegy.

Roku 1923 byl zatčen, obviněn ze spolupráce s esery, pro nedostatek důkazů však byl osvobozen.

V roce 1924 se začal zabývat experimenty s transfuzí krve. Chtěl dosáhnout toho, aby lidé dosáhli věčného mládí nebo přinejmenším částečného omlazení. Mezi těmi, kteří byli Bogdanovovými "pokusnými králíky", byla i Leninova sestra Marie Uljanovová nebo diplomat Leonid Krasin.^[2]

On sám na sobě zkoušel krevní transfuzi. Po několika pokusech si všiml zlepšení zraku, zastavení plešatění a dalších pozitivních symptomů.

Jeho lékařské pokusy se mu však nakonec staly osudnými. Zemřel 7. dubna 1928, když do sebe aplikoval krev^[1][2] od studenta trpícího malárií a tuberkulózou.

Bogdanovova tektologie a teorie rovnováhy ovlivnila názory Nikolaje Bucharina.^[4]

• Červená hvězda, přeložil F. Vorel, Praha: Právo lidu 1912.
• Věda a dělnická třída, přeložil Junius (Alois Adalbert), Praha: Josef Vetešník 1921.
• Rudá hvězda, Praha: Komunistické knihkupectví a nakladatelství Rudolf Rejman 1921.
• Inženýr Menny, přeložil A. Rudin, Praha: Komunistické knihkupectví a nakladatelství Rudolf Rejman 1921.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bogdanov na anglické Wikipedii.

• SUVOROV, Lev, 1976. Rozvíjení dialektického materialismu po smrti V. I. Lenina (1924–1970). In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 596–610.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Bogdanov na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Alexandrovič Bogdanov