Władysław Okoński
1900 portrét od Ignacyho Łopieńského
Narození	18. ledna 1849 Stoczek Łukowski, Polsko
Úmrtí	25. dubna 1938 (ve věku 89 let) Gołotczyzna, Polsko
Pseudonym	Владислав Оконьский
Povolání	novinář, spisovatel
Národnost	polská
Alma mater	Varšavská univerzita, Lipská univerzita
Témata	publicistika, drama, literatura, dějiny a filozofie
Ocenění	Złoty Wawrzyn Akademicki
Manžel(ka)	Wanda Trzcińska, Maria Żydowo
Děti	Aureli, Ryszard, Regina Czajkowska
Rodiče	Feliks Świętochowski a Michalina Skupiewska
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleksander Świetochowski (18. ledna 1849 Stoczek Łukowski, Polsko – 25. dubna 1938 Gołotczyzna, Polsko) byl polský spisovatel, publicista, filozof a historik, aforista, kritik, politický novinář, sociální aktivista.

Jeho rodiče byli: Feliks Świętochowski a Michalina Skupiewska. Jeho Manželky: Wanda Trzcińska (–1932) a Maria Żydowo (1902–2004). S první ženou měl pět dětí: Maurycyho (1875–1881), Aureliho (1877), Ryszarda (1882–1941), Zenona (1884–1890) a Reginu Czajkowskou (1903).

V mládí navštěvoval školy v Siedlcích a Lublinu, kde absolvoval střední školu. Studoval na Varšavské císařské univerzitě v letech 1866–1870 na filologické a historické fakultě. V roce 1874 odešel do Lipska, kde získal na místní univerzitě doktorát filozofie (teze O vzestupu mravních práv). Vrátil se do Varšavy, kde publikoval články v Przegląd Tygodniowy. Spolupráci s redakcí ukončil v roce 1878, zároveň začal pracovat v redakci deníku „Nowiny“ (do roku 1881).

Po odchodu z Nowin založil týdeník Prawda, který redigoval až do roku 1902 (řada sloupků, Liberum veto). V letech 1908–1912 redigoval měsíčník „Kultura Polska“, poté „Humanista Polski“ a spolupracoval s „Myśla Narodowa“. Kromě společensko-politických a kriticko-literárních článků tam psal také sloupky pod pseudonymem „Posał Prawdy“. Kromě publicistiky se věnoval i dramaturgii a povídkám.

Vedl společenskou a vzdělávací činnost. Za největší dílo svého života v tomto oboru považoval vytvoření zemědělských škol v Gołotczyzně, domácí školy pro venkovské dívky (1909) zřízené Aleksandrou Bąkowskou a o tři roky později zemědělské školy pro chlapce v Bratne. Byl jedním z předních ideologů a vůdců varšavského pozitivismu.

V letech (1906–1913) založil a byl prezidentem Polské kulturní společnosti. Byl horlivým zastáncem pokroku, vzdělanosti a kultury, bojoval za zrovnoprávnění žen a Židů, bojoval proti konzervatismu, zaostalosti a klerikalismu.

Od roku 1912 až do své smrti žil v Gołotczyzně, kde navázal intimní intelektuální a osobní vazby s Aleksandrou Bąkowskou (byl dlouhá léta odloučen od své manželky). V roce 1921 se zapletl s dvacetiletou Marií Żydowou, kterou si vzal v roce 1932, hned po smrti své ženy. Zemřel 25. dubna 1938 v Gołotczyzně. Byl pohřben na hřbitově v Sońsku u Ciechanówa. Jeho vdova, Maria Świętochowska (později Grossmanová), provozovala muzeum věnované spisovateli až do roku 1959.

Pseudonymy Aleksandra Świętochowského: „Władysław Okoński“, „Posel prawdy“,^[1] „Oremus“, „Liber“, „Gezyasz“, „Nauczyciel“ aj.

Jeho manifest My i wy (1871) a Praca u podstaw (1873) obsahovaly hlavní programové předpoklady pozitivismu. V životě se hlásil k liberalismu a v meziválečném období byl publicistou vystupující proti sanaci.

Świętochowského díla zahrnovaly hry na filozofická a morální témata a dějiny myšlenek.

V roce 1927 obdržel literární cenu města Lodž.^[2] 5. listopadu 1935 obdržel vyznamenání Złoty Wawrzyn Akademicki za wybitną twórczość literacką.^[3] V závěrečné fázi života změnil své názory. Jako radikální levicově orientovaný liberál zabočil doprava a přiblížil se k Národní demokracii.

Souborná vydání Pism (1896–1900), II. vyd. (1908–1909), 7. díl zahrnuje: I–II. Obrazki powieściowe, III. Bajki, IV–VI. Utwory dramatyczne, VII. Duchy, pt. I–III. (Části IV–VI v roce 1909 jako VIII. díl Pism, poemat dramatyczny prozą, hlavní dílo Świętochowského). Pamiętnik tištěný v "Wiadomości literature" (1931/1932). Dále vydal: Genealogia teraźniejszości (1936), román Twinko (1936).

Czcigodni Polacy. Charaktery (1923).

• 1876 – Niewinni, Nieśmiertelne dusze. I. Ojciec Makary
• 1878 – Piękna
• 1879 – Dramata (Antea, Na targu, Helvia, Poddanka, Błazen, Za maską)
• 1885 – Aspazja
• 1888 – Aureli Wiszar
• 1889 – Regina
• 1923 – Hultaj (komedia)

• 1879 – O życie (Damian Capenko, Chawa Rubin, Karl Krug)
• 1880 – Klemens Boruta
• 1914 – Drygałowie
• 1929 – Nałęcze
• 1936 – Twinko

• 1877 – O powstawaniu praw moralnych, Dumania pesymisty
• 1878 – Wolter
• 1880 – O epikureizmie
• 1896 – Poeta jako człowiek pierwotny
• 1906 – O prawach człowieka i obywatela. O prawach mniejszości
• 1910 – Utopie w rozwoju historycznym
• 1911 – Ofiarność obywatelska
• 1912 – Źródła moralności
• 1925–1928 – Historia chłopów polskich w zarysie
• 1936 – Genealogja teraźniejszości

• Omeleta v lesích – přeložil Vlad. Rovinský; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 31. Praha: J. R. Vilímek, 1912

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aleksander Świętochowski na polské Wikipedii a Aleksander Świętochowski na anglické Wikipedii.

• Krystyna Tokarzówna and Stanisław Fita, Bolesław Prus, 1847–1912: Kalendarz życia i twórczości. Warsaw, Państwowy Instytut Wydawniczy, 1969
• "Świętochowski, Aleksander," Encyklopedia Powszechna PWN. Warsaw, Państwowe Wydawnictwo Naukowe, vol. 4, 1976, p. 393
• Jan Zygmunt Jakubowski, ed., Literatura polska od średniowiecza do pozytywizmu, Warsaw, Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1979, pp. 588–594 and passim
• Czesław Miłosz, The History of Polish Literature, 2nd ed., Berkeley, University of California Press, 1983
• Konrad Naylor, 100 postaci, które miały największy wpływ na dzieje Polski. Puls 1996, s. 739
• "Świętochowski, Aleksander," Encyklopedia Polski, Kraków, Wydawnictwo Ryszard Kluszczyński, 1996, s. 679
• Barbara Konarska-Pabiniak, 150 rocznica urodzin Aleksandra Świętochowskiego., 1999
• Jan Data: Aleksander Świętochowski
• Maria Żydowo. Sejm-Wielki.pl. [dostęp 2019-01-13]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Władysław Okoński na Wikimedia Commons