Aldus Manutius, italsky Aldo Manuzio (1449 Sermoneta, asi 100 km jižně od Říma – 6. února1515Benátky) byl italský humanista a typograf, který zásadně ovlivnil dějiny knihtisku a evropské vzdělanosti.
Život a dílo
Po studiu klasických jazyků v Římě a Ferraře se usadil u svého přítele Pico della Mirandola a vychovával jeho synovce, kteří mu pak věnovali majetek, aby mohl uskutečnit své plány na záchranu a šíření klasické literatury tiskem. Roku 1490 se usadil v Benátkách a postupně kolem sebe shromáždil až 30 vzdělanců, tak zvanou Novou Akademii, k níž patřili i Pietro Bembo, Erasmus Rotterdamský nebo Johannes Reuchlin; obcovacím jazykem v domě byla řečtina. Přes velké nesnáze, způsobené válkami, udržel tiskařskou živnost a odkázal ji svým potomkům.
Aristotelés, První analytiky (Aldus Manutius, 1495)
S tiskařskou produkcí Alda Manutia končí období prvotisků, velkých a nákladných knih, napodobujících středověké rukopisy. Vytvořil nový, příruční typ knihy malého („kapesního“) formátu („aldinka“) a vydával je ve velkých nákladech (typicky 1000 výtisků), čímž se podstatně snížila cena. Zavedl nové typy latinského písma, tak zvanou antikvu, která nahradila starší gotické typy německého původu, odvozené z rukopisného písma. Zavedl užívání kurzívy (anglicky italics) a sjednotil užívání interpunkčních znamének, tečky jako ukončení věty, čárky a středníku uvnitř vět. Tím vším se podstatně přičinil o oživení zájmu o klasickou literaturu a o rozšíření nové, humanistické vzdělanosti.
K Aldovu odkazu se pak hlásilo mnoho tiskařů, jeho žákem byl patrně i mnich Makarie, který pak v Cetinji v Černé Hoře poprvé tiskl slovanským písmem (1494) a roku 1511 v Trgovišti v rumunštině. Ve 20. století vznikla firma Aldus, která roku 1985 vytvořila sázecí program PageMaker a otevřela tak oblast desktop publishing (DTP). Roku 1994 se spojila s Adobe Systems. Podle Alda se také nazývá italský Progetto Manuzio, knihovna volných textů na internetu.
Signet a heslo
Manutiův signet: kotva s delfínem
Aldovým tiskařským znakem byla kotva s obtočeným delfínem, se jménem ALDUS a s heslem Festina lente („Pospíchej pomalu“). Tento způsob trvalého a jednotného označování tisků se později obecně prosadil a je jedním z prvních příkladů firemního loga a ochranné známky.
Odkazy v umění
Umberto Eco pojmenoval italským ekvivalentem Manutiiova příjmení ("Manuzio") imaginární milánské nakladatelství v románu Foucaultovo kyvadlo.
Aldus Manutius, resp. jeho odkaz vystupuje v románu "Nonstop knihkupectví pana Penumbry" Robina Sloana.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aldus Manutius na německé Wikipedii.
↑ abcderůzní autoři: Enciclopedia Treccani. Institute of the Italian Encyclopaedia. 1929. Dostupné online.
VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. Praha: Libri, 2006. 1350 s. ISBN80-7277-312-7
