Albín Stocký (24. února 1876, Skřivany[1] okres Nový Bydžov – 18. dubna 1934, Praha) byl český archeolog, vysokoškolský pedagog a muzejník.
Život
Původním vzděláním inženýr chemie, vypracoval se z venkovského muzejníka na předního vědce[2] a plně se věnoval archeologii pravěku. Dlouholetý přednosta pravěkého oddělení Národního muzea byl roku 1927 jmenován profesorem archeologie a stenologie na Univerzitě Karlově. K jeho žákům patřili například Jan Filip nebo Růžena Vacková, která na něj vzpomínala jako na ryzího vědce.
Velice schopný terénní badatel vedl roku 1929 výzkum keltského oppida ve Stradonicích, který financoval ze svých prostředků prezident T. G. Masaryk. Podle dochovaných zpráv a dobových fotografií se soustředil především na severovýchodní svahy nad Berounkou. Podařilo se mu zachytit a prozkoumat několik sídlištních struktur a objektů.
Jeho stěžejním dílem prvního badatelského období je publikace Pravěk země české I., která vyšla roku 1926 a byla přeložena i do francouzštiny.
Reference
- ↑ Národní archiv, Konskripční archy pobytových přihlášek pražských obyvatel z let 1850- 1914
- ↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti. Praha 2001, s. 335
Literatura
- Mgr. Jolana Šanderová: Kliment Čermák - Jan Hellich - Albín Stocký - představitelé českého muzejnictví přelomu 19. a 20. století. Diplomová práce Masarykova univerzita Brno, 2006
- Karel Sklenář, Obraz vlasti. Praha 2001, s. 334-336.
- NIEDERLE, Lubor, Albín Stocký, Praha, Česká akademie věd a umění, 1934, (stručný životopis, dostupné online na Bohemian Library)
Externí odkazy
