Hadži háfiz Ahmed-efendija Ribić (1845 Jezero, okres Jajce, osmanská říše – 9. listopadu 1907 Sarajevo, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský islámský duchovní a pedagog bosňáckého původu.
Životopis
V rodném městě navštěvoval mekteb, islámskou základní školu, nato se sedm let vzdělával v travnické medrese. Poté odešel na studia do Istanbulu, kde absolvoval medresu a Daru-l-muallimin, islámskou učitelskou přípravku. Po návratu do Bosny se roku 1877 stal učitelem v ruždii, základní islámské škole s některými světskými předměty, v Trebinje. Nato se roku 1880 stal učitelem orientálních jazyků v gymnáziu v Sarajevu, načež byl roku 1883 jmenován muftím v Bihaći.[1] O dva roky později byl dosazen za ředitele ruždie (druhé národní chlapecké základní školy) v Sarajevu a současně prvního ředitele Daru-l-mualliminu (1891–1894) a inspektorem islámských základních škol, mektebů. Z jeho iniciativy vzešel podnět reformovat mekteby, načež se od roku 1892 začaly po celé zemi otevírat islámské základní školy s modernizovaným školním programem. Roku 1894 se stal profesorem v Šarí‘atské soudní škole (1. října 1894–9. listopadu 1907[2]). V tomto zařízení působil až do svého skonu.[3][4][5]
Reference
- ↑ Zvanično. Sarajevski list. 17. 7. 1883, roč. VI, čís. 83, s. 1.
- ↑ Spomenica šeriatske sudačke škole u Sarajevu: izdana prilikom pedesetgodišnjice ovoga zavoda (1887–1937). Sarajevo: Islamska dionička štamparij, 1937. S. 64.
- ↑ Čitula. Sarajevski list. 13. 11. 1907, roč. XXX, čís. 135, s. 2–3.
- ↑ Hadži Ahmed ef. Ribić. Školski vjesnik. 1908, čís. januar–februar, s. 93–94.
- ↑ Spomenica šeriatske sudačke škole u Sarajevu: izdana prilikom pedesetgodišnjice ovoga zavoda (1887–1937). Sarajevo: Islamska dionička štamparij, 1937. S. 74.