Hadži Ahmed-efendija Karabeg (asi 1868 Mostar, osmanská říše – v noci z 4. na 5. listopadu 1942 Mostar, Nezávislý stát Chorvatsko) byl bosenskohercegovský islámský duchovní bosňáckého původu.

Narodil se významné muslimské rodiny, která měla silnou tradici islámské vzdělanosti. Jeho otec Mustafa Sidki Karabeg (?–2. 8. 1878) byl mostarským muftím. V létě roku 1878, kdy do země vtrhla okupační rakousko-uherská armáda, zastával umírněnou pozici, načež byl zastánci ozbrojeného odporu zabit. Mustafa přivedl na svět dva syny, Ahmeda a Ali Rizu (1870/72–1944).

Ali Riza se nejprve vzdělával u svého otce, později studoval v mostarské Koski Mehmed-pašově a Karađozbegově medrese, vyšších islámských školách. V době boje muslimských autonomistů o samosprávu islámské náboženské obce v Bosně a Hecegovině patřil k nejhorlivějším podporovatelům mostarského muftího Ali Fehmi-efendiji Džabiće, neformálního vůdce hnutí v letech 1899 až 1902. Po celý svůj život nezastával žádné úřednické ani duchovní funkce, zabýval se převážně správou rodového majetku a samostudium v oblasti islámských věd.^[1]

Společensky aktivní byl znovu za druhé světové války. V září 1942, kdy se v zemi naplno rozhořely boje mezi vládnoucími ustašovci a srbskými povstalci, četniky, se v Mostaru ustavil Akční výbor s požadavky na ochranu muslimů v Bosně a Hercegovině před útoky srbské guerilly. Vzhledem k tomu, že Hercegovinu formálně okupovala Itálie, naděje Akčního výboru se upínaly k Římu. V září 1942 se do italské metropole vypravila delegace Akčního výboru, konkrétně trojice Omer-ef. Džabić, Ibrahim-ef. Fejić a Ahmed-ef. Karabeg, a to na pozvání jeruzalémského velikého muftího a horlivého propagátora fašismu Muhammada Amína al-Husajního. Pokus o aktivnější zapojení Itálie do dění v Bosně a Hercegovině ale skončil bez úspěchu.^[2]