Vystudoval gymnázium v Brně. Od roku 1853 byl brněnským měšťanem. Působil jako podnikatel v oboru barviv a velkoobchodník. Nejprve byl obchodním společníkem v rodinné továrně na barvy, později vedl velkoobchod s koloniálním a barvířským zbožím v brněnské Novobranské ulici. Když zemřel roku 1853 jeho otec Josef Max Ripka, převzal Adolf spolu s bratrem Karlem i spediční firmu. Byl rovněž majitelem dřevařské firmy na výrobu intarzovaného nábytku.[4] Patřil mezi nejvýznamnější průmyslníky v Rakousku. Zastával funkci prezidenta akciového cukrovaru v Modřicích. Zasedal v četných německých spolcích.[2][3] Od roku 1876 zasedal v kuratoriu Mährisches Gewerbemuseum a v období let 1869–1874 byl i členem obecního výboru v Brně.[4]
Od roku 1850[4] měl titul císařského rady a získal i šlechtický titul (Edler von Rechthofen).[2][3] Do šlechtického stavu byl povýšen 7. dubna 1879. Dobové zdroje uvádějí, že rodina později konvertovala ke křesťanství.[6] V letech 1867–1867 pro něj architekt Josef Arnold postavil v Brně Nájemní dům Carla Adolfa Ripky von Rechthofen, ve kterém později sídlilo policejní ředitelství.[4] Aktivní podíl měl i na rozvoji turistického ruchu na Moravě. Zastával funkci předsedy brněnské pobočky Österreichischer Touristenklub.[3] Roku 1882 po něm získal současný Horní můstek u propastí Macocha jméno Ripka Warte.[4]
V 70. letech se zapojil i do vysoké politiky. V doplňovacích zemských volbách 4. listopadu 1872 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1878.[7] V roce 1878 se uváděl coby liberální kandidát (tzv. Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná).[8]
↑MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN978-80-7325-272-4.
.jpg)
