Administrativní dělení Velkovévodství lucemburského je z hlediska územní správy dvoustupňové. Na nejvyšší úrovni se země dělí na 12 kantonů, ty se pak dělí na 105 obcí, přičemž většina z nich je složená z několika sídelních částí.
Z hlediska statistické soustavy NUTS je celá země jedinou statistickou jednotkou; podle členění LAU pro nižší jednotky je pak vyšší jednotkou (LAU 1) kanton a nižší jednotkou (LAU 2) je obec.
Na úrovni 12 kantonů (francouzskycantons, německyKantone, lucemburskyKantounen) je vykonávána místní státní správa. Počty obcí v jednotlivých kantonech jsou následující:
Systém obcí (francouzskycommunes, německyGemeinden, lucemburskyGemengen) byl zaveden na počátku 19. století podle vzoru První Francouzské republiky. Jejich počet se v průběhu historie opakovaně měnil a vyvíjel; v současnosti se území Lucemburska skládá ze 105 obcí, z nichž 12 má status města.[pozn. 1]
Distrikty (historické jednotky)
V rámci správního rozdělení existovaly od roku 1843 do roku 2015 navíc tři distrikty, do nichž byly současné kantony rozděleny následovně:
Distrikty, relikty z dob dřívějších, kdy jejich komisaři byli jakýmisi královskými místodržícími, se staly prostředníky mezi ministerstvem vnitra a obcemi. Do praxe zaváděly vládní nařízení. Hlavním cílem zrušení distriktů bylo zjednodušení administrativy při kontaktu s obcemi.[1]
Odkazy
Poznámky
↑Nynější rozdělení vstoupilo v platnost v roku 2015, kdy malá vesnice Eschweiler byla včleněna do obce Wiltz.
Reference
↑ Die Distrikte werden abgeschafft. Luxemburger Wort [online]. 2015-07-07 [cit. 2016-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-04. (německy)
