Ablativ (česky též odlučník^[1]) je označení pro mluvnický pád, jenž se jako jediný pád z původních osmi praindoevropských pádů v češtině (ani v ostatních slovanských jazycích) nedochoval. Dochoval se v arménštině, latině, romštině a sanskrtu. Jménem ablativ se označují různé pády i v některých neindoevropských jazycích, např. turečtině a ugrofinských jazycích.

V latině ablativ spojuje funkci indoevropského ablativu (který označuje směr „odkud“), instrumentálu („čím“) a lokálu („v“). Z těchto původních významů vzniklo několik dalších – důvodu („proč“), časového ablativu („v době“) a ablativ absolutní. Klasické gramatiky rozlišují:

• ablativus instrumentalis – prostředek (jak? čím?)
• ablativus modi – způsob (jak? kterým způsobem?)
• ablativus sociativus – společenství (s kým? jako součást čeho?)
• ablativus mensurae – míra (o kolik větší, menší atd.?)
• ablativus limitationis – omezení (v jakém rozsahu?)
• ablativus originis – původ (ze které rodiny?)
• ablativus separativus – výchozí bod a odloučení (z čeho? odkud?)
• ablativus auctoris – logický podmět pasivu (kým?)
• ablativus comparationis – srovnání (jako kdo/co?)
• téma (o čem)
• ablativus locativus – místo (odkud?)
• ablativus temporalis – čas (kdy?)
• ablativus qualitatis – jakost (z čeho? jaký?)
• ablativus causae – důvod (proč?)

Finský ablativ je lokálním pádem vnějším. Primárně vyjadřuje funkci „z povrchu“ (např. pöytä → pöydältä – stůl → ze stolu).

• Slovníkové heslo ablativ ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Ablativus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.