Aži Daháka je záporná postava z perské mytologie. Přestože je v Avestě popisován jako tříhlavý a šestioký drak chová se jako člověk a v pozdějším Šáhnáme, kde je znám jako Zóhak, jeho dračí rysy téměř mizí. Jeho protivníkem je Thraétaona, v Šáhnáme zvaný Ferídún.
Avestánskéaži znamená „had“, zatímco daháka souvisí s védskýmdása, což je označení zvláštní skupiny démonických bytostí. Ve védské tradici odpovídá Aži Daháka drakovi zabitému Tritou Áptjou, protějškem Thraétaony, zvanému Višvarúpa „mající všechny podoby“ či Triširas „trojhlavý“. To jej spojuje s dračími protivníky hromovládců jako je Vrtra bojující s Indrou, Jörmungandr s Thórem nebo Zeus s Týfónem. Dalším příbuzným monstrem je tříhlavý Géryonés z řecké mytologie jehož porazil Héraklés a získal tak jeho krásná stáda. Motiv hrdiny odvádějící stáda svého dračí protivníka se objevuje i u Višvarúpy a Vrtry, ale u Aži Daháky chybí. Podle Calverta Watkinse však tento drak stejným způsobem po své porážce přichází o své manželky – použité sloveso az bylo používáno jak pro ukořistění jak stád tak žen.[1][2][3]
Avesta
Podle avestského jaštu 9 je Aži Daháka:
„...třihubý, trojhlavý, šestioký, s tisíci smysly, nejmocnější, krutý Drudž, démon, zhouba světa, nejsilnější Drudž, jehož Angra Mainju stvořil, aby kazil viditelný svět, aby zničil svět Svatého řádu.“[4]
V jaštu 5 Aži Daháka obětuje Ardví Súrá Anáhitě aby mu pomohla získat chvarenu, která opustila hříšného krále Jimu, jehož dvě dcery Sahnavak a Arenavak se za Daháku provdaly. Aži Dahákovi a jeho bratru Spitjurovi se však postaví Átar „Oheň“ poslaný Ahura Mazdou, porazí je, ochrání chvarenu a odnese ji do jezera Vourukaša. Nakonec je Aži Daháka poražen Thraétaonem a držen v zajetí až do Frašokereti – konce světa kdy jej na útěku zabije Keresáspa.[4]
Mezi další aží, draky či hady, objevující se v Avestě patří žlutozelený a rohatý Aži Srvara krmící se lidmi a koňmi, Gandarewa se zlatými patami ohrožující jezero Vourukaša a mladý Snávidka, který chce poté, co dospěje zapřáhnout všechny dobré i zlé duchy.[4]
Šáhnáme
Podle Šáhnáme byl Zóhak synem váženého a čestného muže z Arábie, odvážným a nevinným hrdinou trávícím většinu čase v sedle. Přisouzení arabského původu Zóhakovi může souviset s nenávistí k arabským dobyvatelům Íránu. O něco starší Bundahišn na místo toho spojuje Zóhaka s Mezopotámií. Démon přestrojený za cizince na něm však svou výmluvností vylákal slib oddanosti a vyžádal si ně nam zabití jeho otce, což nakonec Zohák neochotně učinil. Dohoda s démonem vede k hrdinově proměně – na ramenou mu vyrostou dva černí hadi, které musí krmit lidskými mozky a kterých se nejde zbavit. Poté je nalezen muži Džamšída (avestského Jimu), který v důsledku svých hříchů ztratil svou královskou moc, prohlášen králem a za manželky jsou mu dány Džamšídovy dcery Šahrnáz a Arnavaz (avestská Sahnavak a Arenavak). Zóhakova krutá vláda trvala tisíc let a každý den byli obětováni jeho hadům mladí muži. Proti králi tak povstane několik velmožů v čele s kovářem Kávem. Samotnému Zóhakovi se zdál sen o potomku královského rodu který jej přemůže, tím je Ferídún (avestský Thraétaona). Po své porážce je připoután k hoře Damávand kde hadi pojídají zaživa jeho mozek. Po svém propuštění spálí třetinu světa – to připomíná severský motiv připoutaného Fenriho a Lokiho, kteří při Ragnaröku uniknou, zpustoší Midgard, způsobí všeobecný chaos a v poslední bitvě zaútočí na Ásy.[4][5]
