91. pěší pluk
Uniforma podplukovníka c. k. 91. pěšího pluku
Země	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vznik	1. 1. 1883
Zánik	1920 (převzat do Československé armády)
Typ	pěší pluk
Posádka	Budějovice
Přezdívka	„Papagairegiment“, „Bohmerwald's Sohne“ – „Synové Šumavy“
Čestný název	„Freiherr von Czibulka“
Motto	„Immer Voran!“ – „Stále vpřed!“
Velitelé	Claudius Czibulka von Buchland (1909–1910), Hermann Eccher ab Echo und Marienberg (1914), Alfred Steinsberg (1915–1916), Friedrich Graf von Beck–Rzikowsky (1916–1917), Rudolf Kieswetter (1917–1918), Vinzenz Sagner (listopad 1918 – leden 1919), Klement Machotka (únor 1919 – 4. 11. 1919), pplk. Mrákava (5. 11. 1919 – 30. 9. 1920)
Nadřazené jednotky	9. pěší divize
Účast
Války	první světová válka

91. pěší pluk (celý název k.u.k. Böhmisches Infanterie Regiment „Freiherr von Czibulka“ Nr. 91) byl v letech 1883 až 1918 pěší pluk Rakousko-uherské armády. Po skončení první světové války a vzniku První republiky se stal součástí Československé armády, jako 1. českobudějovický pěší pluk, a později byl opět označen jako 91. pěší pluk (vojska domácího). V říjnu 1920 byl 91. pěší pluk sloučen s 1. střeleckým plukem Československých legií do pěšího pluku 1.^[1]

Okresy České Budějovice, Český Krumlov a Prachatice

• Výložky: papouškově zelená
• Knoflíky: zlaté

• Štáb: Praha
• II. a III. prapor: Praha
• I. prapor: od roku 1906 byl umístěn v Dalmácii^[1]
• IV. prapor: České Budějovice

• Jan Evangelista Eybl
• Jaroslav Hašek^[2]
• Gustav Jungbauer
• Ludvík Purm
• Vinzenz Sagner
• Jan Rafael Schuster
• Fráňa Šrámek^[2]

Široké veřejnosti je pluk znám zejména jako útvar u něhož se odehrává část děje románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války spisovatele Jaroslava Haška. V románu se objevuje mj. odkaz na sídlo štábu pluku v Karlínských kasárnách v Praze a na Mariánská kasárna v Českých Budějovicích. Autorova fikce je často konfrontována se vzpomínkami dalších příslušníků 91. pluku.^[1][3][4]

IR 91 spadal do VIII. sboru, do 17. pěší brigády a 9. pěší divize. Pluk (kromě mužstva detašovaného I. praporu) měl koncem července 1914 válečný počet 3300 mužů, shromážděných v Českých Budějovicích.

Sídlo náhradního praporu bylo nejdříve v Českých Budějovicích, dne 2. června 1915 byl prapor přeložen do Brucku nad Litavou, přesněji do Bruckneudorfu (maďarsky Királyhida). Od náhradního praporu byly vypravovány pochodové prapory.

Štáb pluku a část mužstva odjel na frontu 31. července 1914. Další transport byl vypraven 1. srpna. Pluk (kromě I. praporu) se stal součástí 9. pěší divize, která byla součástí VIII. sboru a 5. armády. Pluk měl na srbské frontě velké ztráty. Jen při bitvě na řece Kolubaře u Lajkovace v 2. polovině listopadu 1914 padlo 179 mužů, 891 jich bylo raněno. 324 mužů bylo nezvěstných.

Velké ztráty měl též I. prapor, který byl umístěn v Dalmácii Jen dne 13. listopadu 1914 během boje o Osladić padlo 35 mužů a 145 jich bylo zraněno. Dne 23. listopadu 1914 padlo v boji o Maljen 28 mužů a 105 mužů, včetně 6 důstojníků, bylo zraněno.

Po ústupu ze Srbska byla 9. pěší divize, včetně 91. pluku přesunuta na ruskou frontu, kde jen na přelomu března a dubna 1915 padlo 45 mužů, 81 mužů bylo raněno a 87 mužů bylo zajato. 684 mužů bylo nezvěstných; pravděpodobně však byli také zajati, protože 3 setniny III. praporu padly na Malém Žolobinu (dnes Tworylczyk v polských Bieszczadech) do ruského zajetí.

Ve dnech 15. července1915 až 1. srpna 1915 proběhla bitva u Sokalu, při které pluk měl 91 padlých, 440 nezvěstných, 39 nemocných a 9 prokazatelně zajatých.

Poblíž cca 12 km severozápadně od Dubna vzdálené vesnice Chorupany měl pluk dne 24. září 1915 19 mužů padlých, 76 raněných a 520 zajatých. Osud 426 mužů se nepodařilo zjistit. Zajat zde byl i Jaroslav Hašek.^[5]

Prapor pluku I/91 byl převelen ze srbské fronty na italskou frontu a účastnil se třetí bitvy na Soči.^[1] Pluk byl na italskou frontu nasazen v květnu 1916, pluk zde trpěl podvýživou a nemocemi. Jen ve dnech 23. až 29. května 1917 pluk ztratil 1457 mužů, z toho 102 padlých. Z italské fronty byl pluk v září 1918 převelen na srbskou frontu, kde jej zastihl konec války a rozpad monarchie.^[1]

Velitelem československého 91. pěšího pluku byl od listopadu 1918 do konce ledna 1919 hejtman Vinzenz Sagner, který pak používal počeštěnou podobu svého jména, a to Čeněk Ságner. Koncem roku 1918 pluk zasahoval proti separatistickým snahám v jihočeském pohraničí. 1. polní prapor pak byl dne 22. 12. 1918 vyslán zajišťovat pořádek na Liberecku; koncem ledna 1919 byl tento prapor rozpuštěn. Od konce dubna 1919 do konce září 1920 pak 91. pluk operoval na Slovensku.^[1]

• Jan Ciglbauer, Jednadevadesátníci - Skutečný příběh dobrých vojáků 91 regimentu, Pelhřimov 2018.

• Pěší pluk č. 91 (1883-1918) na www.valka.cz
• Pěší pluk č. 91 (1881 - 1918) Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine. na www.panzernet.net

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.