PROFILPELAJAR.COM

4,7cm KPÚV vz. 38
Typ	protitankový kanón
Místo původu	Československo
Historie služby
Ve službě	1939- ?
Používána	Německo, Jugoslávie, Italské království
Války	Druhá světová válka
Historie výroby
Navrženo	1937
Výrobce	Škodovy závody
Výroba	1939–1942
Vyrobeno kusů	> 600
Základní údaje
Hmotnost	580 (s koly), (v palebném postavení bez kol) 488
Délka hlavně	2040 mm; (43,5 ráží)
Obsluha	6
Typ náboje	pancéřový a nárazový granát vz. 36 (1,65 kg); PzGrPatr. 40;
Ráže	47 mm
Náměr	-8°, +26°
Odměr	50°
Kadence	12 r/m
Úsťová rychlost	775 m/s
Maximální dostřel	6000 m

4,7cm KPÚV vz. 38 (v továrním označení též A5) měl být nejmodernějším a nejsilnějším československým protitankovým kanónem v dobové terminologii označovaný jako: kanón proti útočné vozbě.

Historie

Práce na 47mm protitankovém kanonu A5, začaly zároveň s konstrukcí pevnostního protitankového kanónu vz. 36 a byly ovlivněny poznatky z vojenských zkoušek kanónů A4 a A3. Na jaře roku 1938 začala československá armáda kanón testovat a na podzim byl zaveden do výzbroje pod označením 47mm KPÚV vz. 38. Následně Československá armáda objednala 132 kusů kanónů v provedení pro motorizované jednotky (tj. disková kola s pneumatikami). Děla měla být dodána ve druhé polovině roku 1939. Jugoslávie si objednala také velkou sérii kanonů s loukoťovými koly. Po okupaci zbytku Československa již kanóny přebrala německá armáda, pro niž v té době byly nejmodernější a nejvýkonnější protitankovou zbraní. Německá armáda nařídila další produkci kanónů (které označovala jako 4,7 Pak 38(t) nebo PaK 38(t) a také umožnila prodej kanónů do Jugoslávie. Pro Kanón byl v roce 1940 vyvinut nový náboj s wolframovým jádrem, který mohl zvýšit průbojnost děla do vzdálenosti 500 metrů. Od roku 1940 začal být kanón montován také na korby zastaralých tanků Panzerkampfwagen I Ausf. B. které byly takto přestavěny na stíhače tanků Panzerjäger I po okupaci Francie byly k přestavbě využity i tanky Renault R-35.^[1]

Popis

Kanón má hlaveň opatřenou novou úsťovou brzdou, závěr je vertikální klínový, vybavený poloautomatikou. Další novinkou u kanónu A5 byla možnost otočení horní lafety o 180° dozadu, čímž se usnadnila přeprava v terénu, tj. především překonávání překážek, jako jsou příkopy. Lafeta je rozdělena na vrchní se štítem a spodní s rozvíratelnými rameny, která bylo možné také sklopit dozadu. Pro snížení palné výšky zbraně bylo možné sejmout nápravu s koly a střílet ze zvláštní opěrky.^[2]

Tabulka průbojnosti střeliva
typ náboje	vzdálenost	síla pancíře
pancéřový granát vz. 36	1500 m	35 mm
pancéřový granát vz. 36	1000 m	41 mm
PzGrPatr. 40	500 m	59 mm

^[3]

Uživatelé

Nacistické Německo cca 600 ks
Království Jugoslávie 247 ks^[4]
Italské království ukořistěné zbraně po válce s Jugoslávií

Reference

↑ VHU PRAHA [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
↑ www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz - Kanony proti útočné vozbě - 4,7 cm KPÚV vz.38. delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
↑ Armor Penetration Table. panzerworld.com [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
↑ HABRNÁL, Miloš. „Rupnikova linie“ a ostatní jugoslávské opevnění z let 1924–1941. 2004. vyd. [s.l.]: FORTprint 279 s. ISBN 80-86011-22-4. S. 18.