Počátky houfnice padají do počátku 20. století, kdy byly vyrobeny první 30,5 cm moždíře, určené pro armádu Rakouska-Uherska. Za první světové války byly tyto houfnice zapůjčeny i německé armádě, která je používala např. pro dobývání betonových pevností v Belgii nebo při obléhání Verdunu. Rakousko-Uherská armáda je zase používala při obléhání pevností Osowiec a Přemyšl, později i na italské frontě, kde byly dopravovány i do vysoce položených pozic, protože se daly rozebrat na tři části.
Pro použití houfnice byly navrženy dva typy střel: těžké protibetonové střely o hmotnosti 384 kg, které dokázaly proniknout betonem do hloubky až dva metry a tříštivé střely vážící 287 kg, které dokázaly vytvořit kráter o průměru i hloubce 8 metrů a zabíjet lidi až do vzdálenosti 400 metrů od místa výbuchu.
