200 dnů hrůzy (hebrejsky : מאתיים ימי חרדה‎) je nazýváno období trvající od jara 1942 do 3. listopadu 1942, kdy jednotky německé jednotky Afrikakorpsu pod velením generála Erwina Rommela mířily na východ směrem na Suezský průplav a Palestinu.

Otázka jestli se bude Jišuv muset bránit proti nacistické invazi vyvstala během druhé světové války celkem dvakrát. První opravdovou hrozbu představoval roku 1941 německý útok ze severu od Sýrie a Libanonu, z území kontrolované německým spojencem – Vichistickou Francií. Toto nebezpečí pominulo po úspěchu operace Exporter, ve které bylo osvobozeno území dnešního Libanonu a Sýrie.

O rok později se objevilo mnohem vážnější ohrožení Židů v Palestině. Erwin Rommel a jeho Afrikakorps hrozili obsazením britských držav na Blízkém východě. Možnost německé invaze do Palestiny způsobila výrazný neklid a úzkost v místní židovské komunitě, která trvala až do listopadu roku 1942, kdy byl Rommel poražen v rozhodující bitvě u el-Alamejnu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 200 days of dread na anglické Wikipedii.

• (anglicky) „Elimination of the Jewish National Home in Palestine“ Archivováno 28. 8. 2019 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.