Po komunistickém puči v Rusku v listopadu 1917 zůstávalo velení československých legií loajální republikánské vládě a po začátku bojů v rámci rozpoutané ruské občanské války podporovalo bělogvardějskou armádu. Řada jeho levicově smýšlejících příslušníků však s režimem nově vytvořeného Sovětského svazu souzněla a začalo tak docházet k formování jednotek Čechů a Slováků připravených bojovat po boku ruských bolševiků. První takový oddíl byl vytvořen v zajateckém táboře v Berezani v červenci 1917,[1] počátkem roku 1918 vznikl též oddíl o síle asi 350 mužů v Kyjevě.[1]
Největší oddíl byl pak zformován na jaře 1918 v Penze, poté, co v únoru 1918 vznikla Rudá armáda, po názvem 1. československý revoluční pluk. Jeho velitelem se stal někdejší legionář Jaroslav Štrombach.[2] Motto jednotky znělo Ať žije Československá socialistická republika!, čímž se její členové vymezovali proti koncepci vzniku samostatného československého státu prosazované Československou národní radou, tedy okruhem okolo T. G. Masaryka, které podléhaly též ruské čs. legie. V květnu 1918 vydávali příslušníci pluku rovněž vlastní periodikum Pravda, nejprve v ruštině, posléze též v češtině, a časopis Československá Rudá armáda.
Ruská občanská válka
Stav mužstva 1. čs. revolučního pluku v Penze 26. května 1918, před bitvou o Penzu
Ve stejné době, v květnu 1918, se jednotka zapojila do bojů s bělogvardějci u Kuzněcku. Z Penzy byl pak pluk spolu s dalšími jednotkami Rudé armády vytlačen československými legionáři v rámci jejich úsilí obsadit klíčové úseky železniční Transsibiřské magistrály, odkud by se pak přes Vladivostok mohli stáhnout zpět do Evropy. V boji o město, kdy proti sobě na obou stranách stáli Češi a Slováci, padlo údajně okolo 300 příslušníků revolučního pluku.
Titulní strana časopisu Československá Rudá armáda z května 1918
Jelikož sovětská moc usilovala o demobilizaci a de facto zajetí příslušníků čs. legií, vyhodnocovalo legionářské velení československé příslušníky Rudé armády jako vlastizrádce a v případě jejich zajetí docházelo k popravám. Např. v červnu 1918 byli u Lipjag na Ukrajiněpopraveni oběšením členové 1. čs. revolučního pluku Alois Skoták z Blanska, Josef Pospíšil a J. Očenášek, předtím mělo dojít také k jejich lynčování.
Zánik
Pluk se nadále účastnil bojů ruské občanské války, okolo roku 1920 byl pak rozpuštěn.
Z přibližně 10 tisíc Čechů a Slováků bojujících na straně bolševiků jich asi polovina padla, byla zraněna či byla prohlášena za nezvěstné.[1] Počátkem 20. let se část jeho příslušníků navrátila do nově vzniklého Československa, nemálo z nich se následně zapojilo do formování Komunistické strany Československa (KSČ), vzniklé roku 1921. Menší část z nich, mj. včetně Jaroslava Štrombacha či Arnošta Kužely, v Sovětském svazu posléze zůstala natrvalo.
Odkazy
Reference
↑ abcd Pamětní medaile Svazu Československých rudoarmějců. Valka.cz [online]. 2009-12-19 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
↑ Čechoslováci v gulagu. cechoslovacivgulagu.cz [online]. [cit. 2022-05-27]. Dostupné online.
Literatura
Československý voják. Praha: Naše vojsko, 18.05.1953, 2(11), s. 30. ISSN 0009-0751. Dostupné online
Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Magnet-Press, 8.1987, 36(4), s. 116. ISSN 0018-2583. Dostupné online
.jpg)
.png)
