Ženijní skupina 21 Bratislava byl výkonný orgán Ředitelství opevňovacích prací, který ve druhé polovině 30. let 20. století organizoval výstavbu těžkého opevnění na jižním Slovensku. Jednalo se o dva samostatné úseky: dunajské předmostíPetržalky v Bratislavě a opevnění Komárna. Samotná ženijní skupina postavila 11 pěchotních srubů, čtyři lehké objekty vz. 37 a čtyři velitelská stanoviště. Dále se v jejím prostoru nacházelo devět starších bunkrů z první poloviny 30. let 20. století, které byly upraveny.
Historie
Zákrut Dunaje vytváří od roku 1920, na opačném břehu než se nachází historické centrum Bratislavy, slovenské předmostí. Za první republiky bylo toto československé území menší než v současnosti. Státní hranice je v podstatě zachována od severu po Janíkov dvor; odtud dále pokračovala obloukem na východ k Dunaji, zatímco od roku 1947 se stáčí k jihu, čímž byly k tehdejšímu Československu přičleněny i obce Rusovce, Jarovce a Čunovo, které byly do té doby součástí Maďarska.
Na prvorepublikovém předmostí mělo Československo podle článku 56 Saint-Germainské smlouvy zakázáno stavět jakákoliv vojenská zařízení.[1]
„
Stát československý se zavazuje nebudovati žádných vojenských zařízení na části svého území, která leží na pravém břehu Dunaje na jih od Bratislavy.
“
Toto usnesení bylo ve 30. letech 20. století vzhledem ke zhoršené mezinárodní politické situaci ignorováno a podél hranice na Petržalce vyrostla linie opevnění, která zpočátku byla především orientována proti nepřátelskému Maďarsku, neboť Rakousko, jehož armáda byla omezena mezinárodními smlouvami, nepředstavovalo větší nebezpečí. Kolem Petržalky vyrostlo v letech 1933–1935 prvních devět železobetonových pevnůstek a to na popud generála Josefa Šnejdárka, jenž se v roce 1932 stal zemským vojenským velitelem v Bratislavě. Projekty těchto bunkrů, jež vznikly ještě před ustavením Rady pro opevňování (RO) a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) roku 1935, zajistilo zřejmě Zemské vojenské velitelství Bratislava, výstavbou byl pravděpodobně pověřen bratislavský ženijní pluk 4. Vzhledem k později budovaným opevněním v Československu se jednalo o objekty zcela atypické, které musely být později upravovány.
Po rozhodnutí o výstavbě opevnění podél celých hranic Československa bylo předmostí Bratislavy zařazeno v plánu z roku 1936 do I., nejnaléhavější etapy. Proto ještě tentýž rok vznikla ženijní skupina (ŽS) 21, která opevňování v Bratislavě řídila.
ŽS 21 také řídila výstavbu těžkého opevnění na břehu Dunaje v Komárně, které podle původních plánů mělo sestávat z pěti pěchotních srubů.
Základní informace
Ženijní skupina 21 byla zřízena 15. září 1936, sídlo měla v Jelínkových kasárnách na Petržalce a jejím velitelem se kpt. (později škpt.) žen. Ing. František Novák. Výstavba v podúseku Bratislava byla zahájena ještě na podzim 1936, přičemž všech sedm pěchotních srubů, které doplnily a prodloužily linii Šnejdárkových bunkrů, bylo vybetonováno na přelomu let 1936 a 1937. Starší malé pevnůstky byly pro začlenění do systému opevnění upraveny v létě roku 1937. Ve druhé polovině roku 1937 bylo následně postaveno pět objektů tvořících druhou linii (z toho čtyři řopíky a jeden těžký objekt). Poslední akcí byla výstavba čtyř velitelských stanovišť na přelomu let 1937 a 1938.
Výstavba tří pěchotních srubů v Komárně proběhla v létě 1937, přičemž další dva, jež byly původně plánovány, byly zrušeny.
Činnost ŽS 21 byla ukončena po dokončení všech plánovaných objektů, vnitřních instalací v bunkrech, osazení zvonů a kopulí a výstavbě kabeláže a překážek 4. června 1938.
↑507/1921 Sb. mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Rakouskem – Čl.56 [online]. Portal.gov.cz [cit. 2015-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-01.
Literatura
STEHLÍK, Eduard, a kol. Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935–38. Dvůr Králové nad Labem: Ing. Jan Škoda – Fortprint, 2010. 304 s. ISBN978-80-86011-41-7.
VONDROVSKÝ, Ivo. Opevnění z let 1936 – 1938 na Slovensku. Dvůr Králové nad Labem: Ing. Jan Škoda – Fortprint, 1995. ISBN80-900299-5-7.
.jpg)
.jpg)
